„Tehdy se stály fronty na toaletní papír, na banány, takže fakt, že se tvořily fronty i na knihy, se dá považovat za detail, protože knihu člověk tak nutně jako toaletní papír nepotřebuje,“ poznamenal s nadsázkou Petr Basl, spolumajitel plzeňského knihkupectví Moudrá sova.
Na zážitky spojené s nedostatkem knih za minulého režimu prý v rámci psychohygieny raději zapomněl. Ale nakonec pár zážitků z paměti vylovil.
Známé byly takzvané knižní čtvrtky. „Na ty hrůzné doby, kdy ve čtvrtek ráno stáli lidé ve frontě a my jsme se styděli, že pro ně máme jen deset knížek a je tam dvacet lidí, se mi moc vzpomínat nechce,“ uvedl Petr Basl.
Smutné podle Basla bylo, že fronta se stávala na obyčejné detektivky, na obyčejného Párala, na obyčejný český román.
„Třeba detektivek od Chandlera jsme dostali 25 výtisků, dva, tři dostala knihovna, prodavačka si vzala jeden a na dveře jsme dali oznámení: Na čtvrtek pro vás máme připraveno 22 výtisků tří knih Chandlera,“ doplnil Basl, který v branži pracuje od roku 1975.
Vzpomíná na příhodu se světoznámým románem Jamese Joyce Odysseus. „Dostali jsme tři výtisky a přišlo oznámení, že se nesmí prodávat a je určený jen pro knihovny,“ popsal Basl.
Knihy podléhaly schválení stranických orgánů
Nakonec si ho mohli půjčovat jen studenti pedagogické fakulty po předložení indexu. „Důvodem byl popis choulostivých scén v knize, které mohly sloužit pouze ke studijním účelům,“ popsal spolumajitel antikvariátu v Mandlově ulici v Plzni Jaroslav Holý.
„Knihy vydávané po roce 1949 byly poplatné režimu. Podléhaly schválení stranických orgánů. To znamená, že byly vydávány knihy filosofické, odborné, ekonomické i náboženské, které vysvětlovaly našim občanům ten správný názor jedné strany,“ podotkl.
Zavzpomínal, že k velmi nedostatkovým titulům patřily například Medojedky od Roberta Ruarka nebo romány Arthura Haileyho. „Také to byl Karel May a jeho dobrodružné romány vydávané v nakladatelství Albatros a ilustrované Zdeňkem Burianem nebo poezie, například Jan Skácel,“ uvedl Holý a zavzpomínal i na zaniklá plzeňská knihkupectví.
„Bylo na Americké třídě pod dnešním Rájem kuřáků, ale také U Práce, kde se dnes prodávají kabelky, dále v ulici Bedřicha Smetany, na náměstí Republiky, kde je dnes restaurace Lékárna, ve Zbrojnické ulici, kde se prodává textil, nebo v obchodním centru Luna na Borech,“ vyjmenoval Holý.
Počet objednávek knih převyšoval nabídku
Každé knihkupectví mělo podle Basla okruh svých zákazníků. „Jak mi vyprávěla knihkupkyně Lída Charvátová, fronta na nově vydávané tituly bývala obsazena herci, stával tam třeba Rudolf Kutílek nebo operní režisérka Inge Švandová–Koutecká a spousta sympatických lidí s dlouhými vlasy,“ uvedl Holý.
A jak se před rokem 1989 knihy objednávaly? Existoval Knižní velkoobchod, kam knihkupci posílali objednávky. „Mohli jsme si objednat většinu titulů z nabídky, ale pracovníci velkoobchodu pak museli objednávky seškrtávat, protože počet žádostí převyšoval nabídku. Třeba pro Plzeň bychom bývali potřebovali 300 detektivek, ale pro celý kraj jsme nakonec dostali jen stovku,“ přiblížil knihkupec.
Občas prý obchody s knihami musely příkazem shora prodávat i tituly, které by si nikdy neobjednaly. Byly to třeba politické projevy nebo knihy spisovatelů, kteří se přátelili s mocnými komunisty.
„Ale většinou si je nikdo stejně nekoupil,“ konstatoval Basl. Ten je rád, že na rozdíl od minulého režimu může dnes podnikat, mít svůj obchod s knihami a může vybírat z nepřeberného množství titulů.
Dříve knihkupec řešil, jak získat dobrou literaturu
„Před rokem 1989 ročně vyšly tři, čtyři tisíce titulů včetně učebnic, v posledních letech je to kolem 17 tisíc a ještě před třemi, čtyřmi lety to bylo dokonce kolem 19 tisíc,“ popsal knihkupec.
Zatímco za minulého režimu řešil, jak do obchodu dostat dobrou literaturu, dnes je titulů tolik, že je problém vše probrat a vybrat přesně ty knihy, které zákazníci koupí. Nesrovnatelné je to dnes v oblasti učebnic, kterých je na trhu nepočítaně, zatímco za minulého režimu jich bylo pár.
„Když jsou ve škole tři třídy prvňáčků, může se stát, že si každá paní učitelka vybere jinou učebnici a škola ji pro žáky nakoupí,“ popisuje knihkupec. Podle něj ale existuje věc, která se tehdy a dnes nezměnila. „Stále pracujeme s manželkou od rána do večera,“ usmívá se podnikatel, který název Moudrá sova vymyslel v roce 1986.
Bylo to poté, co se stará prodejna ze začátku 50. let, která sídlila na rohu Klatovské třídy a Jagellonské ulice, rekonstruovala. „Po sametové revoluci ale museli vlastní prodejnu otevřít naproti, protože nový majitel domu ji tam nechtěl.
