V 80. letech byly měřáky znečišťujících látek v ulici Bedřicha Smetany, občas jsem tam jako dítě chodil, ta čísla byla často šokující. To, že byl sníh černý prakticky okamžitě, byl standard. Ten rozdíl proti dnešku je neuvěřitelný. Množství toxických látek je nyní tak 50x nižší. Když jsme my přežili do 40-50 let i ty koncentrace z 80. let, tak je jasné, že další snižování nečistot nemá prakticky smysl.

To že Plzeň vede prakticky ve všech druzích zhoubných nádorů nemůže úplná náhoda.

a nějakou statistiku byste neměl? takhle je to jen plácnutí do vody.

Nechápu smysl tohoto článku, jen mě napadá, že autorce došly nápady a tak sáhla k vděčnému tématu -minulý režim-. Navíc tématu o kterém asi nic neví, odhaduji, že se narodila až po r. 1989. Co takhle téma-nesmyslné projekty v Plzni (náplavka, úmysl sázet stromy na náměstí a pod.) Nedostavěné silniční obchvaty, zasypání podjezdu pod rondelem, to je téma paní redaktorko. Zkuste se do toho zakousnout, nebo to není in? Rozhodně by to, ale občanům prospělo více, než mentorovat nad dávno minulými problémy, které už stejně nenapravíte. Můžete si přibrat p. Šutu, jde také o zdraví občanů a hlavně týká se to současnosti. Přeji hezký den a úspěšné tažení za lepší životní podmínky pro občany.

Výborně jste to vystihl.

V článku chybí údaje, jak to bylo s odsiřováním a průměrným věkem dožití před rokem 1948, aby byl jasný zhoubný vliv komunistické ideologie.

Až do roku 1963 se v Praze dalo celkem dobře dýchat. Postupně s nárůstem mobility a komunistickým alibismem se ovzduší neustále zhoršovalo. Ta ideologie doslova smrděla a vlastně zapáchá dodnes.

Matka pracovala za bolševika v Jedličkově ústavu, kde bylo oddělení pro děti se svalovou atrofií. Žádné oficiální statistiky neexistovaly, ale odhadem 70-80% dětí bylo ze Sevenrních Čech, hlavně Ústí n. Labem a okolí. Ty děti umíraly dost mladé, nejpozději jako teenageři. Málokteré se dožilo dospělosti.

Nepříjemné ovzduší bylo i v Praze. Když jsme se vrátili z výletu z ní (byl tuším leden), měl jsem šálu jakoby vyuzenou, tak zapáchala.

Život v socialistickém ráji plném jistot holt nebyl źádný med.

Když jste přijeli, tak smog v Praze smrděl. Po nějaké době to člověk přestal vnímat, ale dýchat ty jedovaté smrady baby Jagy žádný med nebylani potom. Většinou jsem dostal zánět průdušek. Měl jsem ho snad stokrát.

Však také komouši hlásali "Na posledním místě našeho snažení budiž člověk". Ano, člověk u nich byl vždy na tom posledním místě.

Výborný titulek, titulkáři. Minimálně Zlatá lupa tě nemine. Není nad to, živit se investigativní novinařinou, člověk hned cítí, že tak nějak prospěl společnosti.

Titulek popisuje stav věcí tak, jak byly.

Bohužel.