Ve stodole ještě nedávno měl rozdělaného datla, výra, káně a veverky se sovami na rozdvojených kmenech. Nyní už zdobí novou inline dráhu v Kaznějově na Plzeňsku.
V druhé části stodoly schla čerstvě natřená téměř třímetrová zvonička, okrasný truhlík v podobě obří boty či přísně se dívající orel na vysokém podstavci. Tady chce mít Belfín časem výstavní prostory.
„Lidé pořádně nevědí, co dělám. Když si přijdou pro domluvenou zakázku a vidí, na čem dalším právě pracuji, zaujme je to. Chtěl bych proto mít nějaké věci na skladě, které by byly hned na prodej. Ale není na to čas. Zakázek mám tolik, že nevím, co dřív,“ přiznává řezbář, jehož oblíbeným materiálem je dubové dřevo.
 |
„Je tvrdé, méně praská a má nádhernou strukturu let. Pokud se o sochu zákazníci dobře starají, vydrží několik let. Důležité je ji každý rok přetřít a také nainstalovat tak, aby se přímo nedotýkala země,“ radí.
U každého kmene na opracování má obrázky zvířat a ty se pak snaží co nejvěrohodněji promítnout do dřeva. „Dřevo je nevyzpytatelné. Snažím se využít různé jeho přírodní krásy a zvláštnosti,“ přiznal Belfín, který má to štěstí, že se živí prací, která je jeho velkým koníčkem.
Nebylo to ale tak vždy. Vyučil se traktoristou a za volantem strávil několik let. Zlom nastal až v roce 2012, kdy viděl v televizi talentovou soutěž, ve které řezbář Jaroslav Pecháček předváděl umění motorovou pilou. Šlo o takzvaný Speed Carving, při kterém se umělci snaží v krátkém časovém úseku vytvořit co nejlepší dílo.
To ho nadchlo natolik, že se stejnému řemeslu začal učit podle videí na internetu. Od roku 2016 se řezbařinou zabývá profesionálně. Talent patrně podělil po svém pradědečkovi, který byl malíř a sochař.
Přiznává, že práce se dřevem ho úplně pohltila. Fascinuje ho, co se dá motorovou pilou udělat za detaily. Právě ta je jeho hlavním pracovním nástrojem. Má jich nyní osm s lištami různých délek, šířek a špiček.
Pak jsou to frézky, pilníky, dláta, vrtáky a brusky. Těch by potřeboval víc, protože jak tvrdí, měnit kotouče ho zdržuje od práce. Vzpomíná, že pro něj byla zatím nejnáročnější výroba třímetrového sokola s výrem.
Vůně dřeva fascinuje i jeho desetiletého syna Tomáše, který se nebojí vzít pilu do ruky. „Má velkou představivost, což je k této práci důležité,“ pěje chválu na syna, kterému se už například podařilo vydražit výrobky za několik tisíc korun pro tornádem zasaženou Moravu.
