Přes dva roky kompletují sběratelé stíhačku MiG-17, je před dokončením

  • 7
Do začátku srpna chtějí sběratelé letadel a vojenské techniky Tarantíkovi ze Zruče na Plzeňsku zkompletovat a doplnit expozici stíhacích letounů o MiG-17 přivezený z Polska. Letoun dávají dohromady přes dva roky.

Přes dva roky kompletují otec a syn Tarantíkovi ze Zruče na Plzeňsku stíhací letoun MiG-17, který v listopadu 2015 přivezli z Polska. „Doufám, že tak za dva týdny bude letoun hotový a zařadíme ho mezi naše už vystavené stíhačky Mig,“ uvedl včera Karel Tarantík, který začátkem týdne natíral světle modrou barvou spodní strany ještě odmontovaných křídel.

 Letoun rozebraný na několik částí přivezl z Polska kamion v listopadu 2015.

Kompletace MiG-17 finišuje

 „Máme vystavený MiG-15, 19 i 21, ale sedmnáctka nám pořád chyběla. Před lety jel syn do Polska pro tankovou věž a u hospody ho zaujala postavená stíhačka MiG-17. Majitel původně o prodeji nechtěl ani slyšet, ale po čase se povedlo prodej dojednat,“ liboval si zakladatel soukromého Air parku Karel Tarantík, když asistoval u šetrného skládání dílů v depozitáři jejich muzea.

 Letoun už má na křídlech polské znaky, s jakými skutečně létal. Tarantíkové vysvětlili, že zbarvení letounu udělali podle dostupné výkresové dokumentace, aby co nejvíce odpovídalo realitě.

Zachránci letadel jsou mistři mnoha řemesel

Karel Tarantík upozornil, že konce šípovitých křídel jsou sice poničené, ale i s tím si prý poradí. „Poslední asi metr křídla je doslova zvalchovaný, ale to uděláme nové, kulatý tvar musí zůstat zachovaný. S tím si vyhraju, to bude akce, těším se na ni,“ smál se Karel Tarantík.

Dodal, že v České republice ví o dvou podobných stíhačkách MiG-17, ale na rozdíl od nich je ta dovezená z Polska jako jediná vybavena i kanony. „Důkladně jsme vše prohlédli, kanony jsou znehodnocené zásahem autogenu, nejsou funkční,“ popsal Tarantík.

Tarantíkovi začali vojenskou techniku a letadla sbírat po roce 1990. „Bohužel, letadla, která se nedočkala revoluce, jsou nenávratně zničená a sešrotovaná. Teď paběrkujeme jen z toho, co zbylo. V době, kdy nebyl internet ani mobily, bylo hodně těžké zjistit, jestli se někde nějaké letadlo prodává. Objížděli jsme pomníky, letiště a vesnice, kde jsme se doslechli, že nějaká letadla mají třeba na podstavcích, a ptali jsme se každého, koho jsem potkali, jestli nám poradí, komu stroj patří a zda ho nechce prodat,“ vzpomněl před dvěma lety na nelehké začátky sběratelské vášně Miloš Tarantík, syn Karla Tarantíka.

Tarantíkovi přivezli stíhačku z Polska do Zruče u Plzně. (9. listopadu 2015) 

10. listopadu 2015