Stalo se to v době, kdy Jaroslav Šindelář kvůli operaci mluvit téměř nemůže. Po rozeznění svého hlasu dojatý umělec svoji manželku Renatu Šindelářovou na pódiu láskyplně pohladil. Původně měl totiž jeho řeč přečíst moderátor akce. Ve zrekonstruované jízdárně plné velkých Šindelářových sgrafit a olejomaleb v té chvíli byly na dvě stovky lidí.
Dárek vytvořil tým z katedry kybernetiky a výzkumného centra NTIS Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni zabývající se syntézou řeči. Vědci okolo Jindřicha Matouška nakonec dokázali vytvořit co nejvěrnější kopii hlasu Jaroslava Šindeláře, která ve Světcích sklidila potlesk.
Matouškův tým není ve vytváření hlasových modelů, kdy se psaný text může převést do řečového projevu, žádným nováčkem. Nedávno totiž zrekonstruoval hlas i Karla Gotta. Toho mohli po jeho smrti fanoušci slyšet v Českém rozhlasu, jak čte svou autobiografii.
„Technologie jdou dopředu, takže se mění i možnosti, jak hlas můžeme připravit, tvorba hlasu pana Šindeláře byla nová výzva v našem výzkumu,“ popsal Matoušek. Na startu měli výzkumníci asi osmdesátiminutový záznam různých hlasových výstupů Jaroslava Šindeláře.
„V případě Karla Gotta to bylo komfortnější, protože jsme měli čisté studiové nahrávky v délce 200 hodin, zatímco u pana Šindeláře se jednalo o záznamy obsahující různé šumy, jako štěkání psa či zpěv ptáků, takže jsme vybrali pět minut, které jsme pečlivě vyčistili,“ říká Matoušek. Nakonec museli tedy vybrat jiný hlasový model, který hlas umí vyrobit z mnohem kratšího záznamu.
Pro Renatu Šindelářovou nakonec výzkumníci připravili několik variant, z nichž si vybrala jednu, která se jí zdála manželovu emocionálnímu projevu nejbližší. Matouškově týmu na vernisáži moc děkovala.
Gott navždy. Poslechněte si zpěvákův hlas vytvořený umělou inteligencí |
Na počátku byla smutná situace. Před lety totiž Jaroslav Šindelář, jehož bratrem byl zesnulý dlouholetý člen skupiny Katapult Jiří „Dědek“ Šindelář, podstoupil operaci, kvůli které téměř přišel o hlas. Ale velmi chraplavě se naučil mluvit, což se dá, jak říká Renata Šindelářová, považovat za zázrak. „Pro někoho to může být nesrozumitelné, ale já mu rozumím všechno,“ vypráví manželka.
Její manžel mohl jako další lidé, kteří ztratili hlas, používat vnější hlasivky, takzvaného slavíka, jehož zvuk je ale technický a čistě strojový.
„Tento hlas ale nedokáže vyjádřit emoce, takže pro řečníka, jakým byl manžel, to nebylo přijatelné, proto raději zvolil formu, která je méně srozumitelná, ale dají se vyjádřit emoce. Pro společenskou promluvu ale není použitelná,“ vypráví Šindelářová na výstavě, kde návštěvníci uvidí zhruba desítku velkých sgrafitových ploch o výšce zhruba dvou metrů s duchovní tematikou, které Šindelář vytvořil v letošním roce a také velké i menší olejomalby ze starší doby. I zde převažují sakrální témata.
Na poutní místo se vrátily obnovené obrazy, zrestauroval je sám autor |
Šindelář uvažuje o tom, že by soubor sgrafit poskytl pro kostel v Šitboři u Poběžovic na Domažlicku, který byl úplně zřícený, zatím je nezastřešený, ale postupně ho opravují dobrovolníci. Jak říká Renata Šindelářová, sgrafita s evangelijním kontextem by se mohla do kostela umístit po jeho zastřešení.
Duchovní témata Šindeláře zajímají, celý život totiž působil jako restaurátor, před zhruba pětadvaceti lety vytvořil také slavný soubor 24 velkých olejomaleb – rozsáhlý mariánský cyklus pro poutní místo Maria Loreto v Hrozňatově na Chebsku.
„Vytvořením sgrafit pro výstavu ve Světcích navazuje na svůj myšlenkový projekt v Hrozňatově,“ říká Šindelářová.
Jak uvádí web krizkyavetrelci.cz, Šindelář svá díla vytvářel a prezentoval v mnoha zemích světa – v Číně, USA, Argentině, Švýcarsku, Dánsku, Německu, Rakousku a získal za to nejrůznější ocenění. Jednu z těchto cen mu za jeho dílo a restaurování zámku Kynžvart předala dánská královská rodina ve svém paláci v Kodani.
V roce 1995 založil spolu s akademickým malířem Zdeňkem Živným dnes proslulou Soukromou střední umělecko-průmyslovou školu Zámeček, kde je dnes i spolumajitelem. „Studenti této školy se uplatnili na mnoha prestižních uměleckých postech a dnes již sami tvoří mnoho kvalitních umělecký děl ve veřejném prostoru,“ uvádí web.
