O neuvěřitelně velké solidaritě lidí napříč republikou, kteří posílají peníze, materiál i sami pomáhají tornádem zdecimovaným obcím na jižní Moravě, vzniklo nespočet reportáží.
Lidé ale nezapomínají ani na malou obec Stebno na Lounsku, kterou se sice tornádo nepřehnalo, ale vesnici zpustošila silná bouře, jejíž následky jsou s Moravou hodně podobné.
Osudy lidí, kteří přišli o střechu nad hlavou, nenechávají národ chladným a na povrch vyplouvají příběhy těch, kteří jim věnují nemalé částky. Jedním z nich je Vladimír Wűrtherle z Tymákova u Plzně. V úterý v pravé poledne zamířil do jednoho z domů bez střechy a v ruce přitom držel ve dvoutisícových bankovkách padesát tisíc korun.
Bez střechy je také přilehlé stavení, jako krabička ze sirek se skácela k zemi obrovská stodola a další budově chybějí zdi.
„Je to tu hrozný, zkáza. Pokud člověk může, neměl by váhat a měl by pomoci,“ reagoval bezprostředně Vladimír, který doposud viděl záběry poničené obce jen z televizní obrazovky.
Ze stromů, které stojí na návsi, zbyly jen pahýly, řada z nich běsnění přírodního živlu neustála. Kolem stojí domy, které mají provizorně na střechách modré plachty, jinde už pokrývači zatloukají hřebíky do střešních latí a pokládají krytinu, na zahradách jsou na hromadách cihly po zbořených staveních. O část střechy přišel i kostel.
Zvuk kladiv přehlušují auta dobrovolných a profesionálních hasičů, kteří pomáhají ze všech sil, stejně jako řada dobrovolníků a firem z celé republiky. Tak to vypadalo ve Stebně během uplynulého prodlouženého víkendu.
Vladimír je osmatřicetiletý invalida, který ve svých 16 letech kvůli nádoru v koleni přišel o levou nohu. Padesát tisíc, které věnoval rodině ve Stebně, si šetřil na novou elektrickou protézu. V roce 2019 mu ji ukradli z auta zloději v Praze.
Neštítili se ani toho, že auto bylo označené značkou pro invalidy a stálo na místě k tomu vyhrazeném.
„Měl jsem tehdy odjet s přítelkyní na dovolenou na Slovensko. Auto bylo nové, měl jsem ho jen pár měsíců. Stálo před domem a na zadním sedadle jsem měl položenou protézu. Ta byla vyrobená přímo pro mě na míru. Stačilo přepnout modul a mohl jsem díky ní chodit bez problémů po horách, miluju Alpy, jezdit na bruslích nebo na kole. Nedá se s ní existovat ale pořád, člověk si musí od ní odpočinout. Proto jsem ji dal do auta. Když mi jí ukradli, v okamžiku jsem se stal nepohyblivým. Neměl jsem ani nohu, ani auto, nemohl jsem jezdit do práce,“ vzpomínal na smutnou zkušenost Vladimír.
Za dlouhé roky bez jedné končetiny se sice naučil perfektně chodit s berlemi a k dispozici má i náhradní protézu, ale život s ní je mnohem komplikovanější. Jak vysvětlil, musí se stále dívat, kam šlape. Ta elektrická mu umožňuje žít naplno. Začal proto šetřit, aby měl na doplatek pro zdravotní pojišťovnu.
Na protézu si ještě počkám
Když ale viděl v médiích, jakou zkázu napáchalo tornádo na jižní Moravě, ihned se rozhodl, že peníze věnuje tam. „Samozřejmě protézu potřebuju, ale myslím, že teď peníze více pomohou právě tady než mně. Ještě si na ni počkám,“ vysvětluje štědrý dárce.
Větší finanční částku ale nechtěl posílat přes transparentní účet, obával se, že by peníze nemusely přijít do správných rukou. Napsal proto do televize Prima, kde už dříve požádal o pomoc při hledání ukradené protetické pomůcky, zda by mu s výběrem obdarovaných pomohli.
„Až od nich jsem se dozvěděl, že něco podobného jako na Moravě se stalo ve Stebně, které je od nás poměrně blízko. Redakce vytipovala několik rodin, které by byly vhodné, a z nich jsme jednu vybrali,“ popsal.
Jeho přítelkyně Zlata Kindlová ho v nápadu maximálně podpořila. „Okamžitě jsem mu řekla, ať neváhá a udělá to. Je to gesto, které hned tak někdo neudělá. Vážím si ho o to ještě víc,“ řekla Zlata, která s Vladimírem žije přes tři roky.
Karta padla na rodinu Přibíkových, která má dvě malé děti. „Kdo to nezažil, neuvěří. Byla jsem zrovna doma. Udělala se najednou tma a hrozný vítr. Myslela jsem, že je konec světa. Přišli jsme o střechu, do domu tekla voda, okna to vysklilo, listí ze stromů jsme měli nalepené po stěnách, všude kroupy. Auto je na odpis, stálo před domem a tašky ze střechy se do něj zabodávaly,“ vzpomínala se slzami v očích Božena Přibíková, která v domě, který není pojištěný, žije spolu se dvěma syny, jejich přítelkyněmi a dvěma dětmi ve věku 5 a 11 měsíců přes 35 let.
Za darované peníze pořídí materiál na opravu nemovitosti. Za jejich domem už je jen pole a podle syna Lukáše, to jejich rodný dům chytil s plnou parádou. Střechu domu, kde žijí, mají zatím jen přikrytou plachtou a čekají na řemeslníky a na materiál. „Hlavní je, abychom to stihli opravit do zimy,“ přeje si Božena.
Myslela jsem, že je konec světa
Dalším, kdo se rozhodl pomoct této konkrétní rodině, je majitel chráněné dílny v Jirkově Josef Holák. Stejně jako Vladimír neměl se Stebnem do nedávna nic společného. Spolu s kamarádem nyní zajistili postižené rodině materiál na střechu a na výměnu oken v hodnotě zhruba 300 tisíc.
A proč to dělá? „Protože jsem člověk. Před několika lety mě na poště v Jirkově napadl zfetovaný chlap a několikrát mě bodl. Tenkrát mně taky někdo pomohl, najednou jsem zůstal téměř bez prostředků, a od té doby, pokud mohu, pomůžu,“ vysvětlil dárce.
Podle něj vedení Kryr, pod které Stebno spadá, nezareagovalo na situaci dost rychle a pomoc značně vázla. „Zatímco v Hodoníně už měli v pátek, den po řádění tornáda, na transparentním účtu několik desítek milionů, tady nebylo kam peníze poslat. Jedna ze stavebních firem nabízela a stále nabízí 80procentní slevu na materiál a lidé na Moravě nabídky začali ihned využívat. Tady o tom nikdo nevěděl. Nikdo firmu nekontaktoval,“ zlobí se Holák. Proto se rozhodl pomáhat na vlastní pěst a konkrétním lidem.
Ve Stebně řádil silný vítr 24. června zhruba v půl páté, tedy necelé tři hodiny předtím, než se tornádo přehnalo vesnicemi na jihu Moravy. Podle odborníků nešlo o tornádo, ale o jev zvaný downburst.
