Těla v rakvích tlela kvůli složení půdy až 40 let. S pohřby do země proto končí

Ukládání rakví se zesnulými do země v hlavní části hřbitova v plzeňských Doudlevcích je po desítkách let téměř nemožné. Správci městských hřbitovů oznámili, že důvodem jsou výsledky hydrogeologického průzkumu i vyjádření hygieniků. V místě pohřebiště je totiž velmi nepříznivé složení půdy.

Ředitelka Správy hřbitovů a krematoria v Plzni Kateřina Šneberková uvedla, že zejména ve staré části doudleveckého hřbitova je podle hydrogeologického průzkumu v zemi mimořádně velké množství jílu. To má zásadní vliv na takzvanou tlecí dobu, která se v důsledku toho prodlužuje na desítky let. V Doudlevcích byla už 40 let.

Podle Šneberkové je ještě možné uložit rakve do země v novější části hřbitova směrem k Radobyčicím.

Pohřbu zaživa se lidé báli, v márnicích byly alarmy, líčí historik

Problematické složení půdy je také na některých místech Ústředního hřbitova v Plzni-Doubravce. Tam ještě zákaz pohřbívání do země není. „Jenom se měnila tlecí doba, která bývala deset let, na pětadvacet let. Týká se to oblasti od obřadní síně směrem k hypermarketu Tesco. V oblasti od obřadní síně směrem ke Hřbitovní ulici je tlecí doba 15 let,“ vysvětlila Lucie Korelusová ze správy hřbitovů.

Zájem o pohřbívání do země neklesá

Ta tvrdí, že už v minulosti byla ve staré části hřbitova v Doudlevcích tlecí doba extrémně dlouhá – 40 let. „Je tam jíl a pod ním voda,“ popsala.

Ve zcela výjimečných případech je ještě možné povolení k pohřbu do země se staré části získat. „Pokud by to například bylo poslední přání někoho, kdo by tam chtěl být pohřbený, potom je možné zažádat o výjimku. Ale musel by to schválit správce pohřebiště a potom také Krajská hygienická stanice,“ prohlásila.

Podle Lucie Korelusové zájem o ukládání rakve do země stále je. „Zájem určitě neklesá. Léta se drží na zhruba stejném počtu. Řekla bych, že je to v rámci hřbitovů, které máme ve správě, kolem šedesáti případů za rok,“ konstatovala. Domnívá se, že na venkově může být tento druh pohřbívání častější.

V případě uložení rakve do země bylo možné po uplynutí tlecí doby uložit na stejném místě další. Někteří lidé to vnímají i jako možnost zůstat i po smrti blízko s příbuznými.

Doudlevce ještě jako samostatná obec neměly vlastní hřbitov dlouho. Místní lidé byli pohřbíváni v sousedních Liticích. Vlastního hřbitova se Doudlevce dočkaly v roce 1922. Areál se potom opakovaně rozšiřoval.