K některým z exponátů přidává Zdeněk Lukeš i zajímavé příběhy z jednotlivých expedic. Na svém kontě má i zachráněný lidský život. V roce 1994 se vydal se čtyřmi kolegy do jižní Ameriky na 6 965 metrů vysokou Aconcaguu, na které skupina zachránila italského horolezce.
I když je to už 21 let, pro Zdeňka Lukeše jsou vzpomínky stále hodně živé. Dramatické chvíle začaly asi 1200 metrů pod vrcholem.
„Náš tým šlapal ráno v pohodě,“ líčí Lukeš. Pak ale zaregistrovali pod traverzovou cestou pod La Canaletu něco zvláštního.
„Kdosi se tam pohyboval podivnými přískoky. Myšlenku, že by takto cvičila své vojáky ve výšce 6 500 metrů chilská armáda, jsem opustil hned poté, co se postava už nezvedala. Byl to zcela vyčerpaný horolezec, kterého tam spolulezci ‚zapomněli‘ přes noc a teď už mimo cestu i mimo své smysly byl připraven rozmnožit počet lidí, kteří na výškovou nemoc a kolaps na Aconcagui skončili špatně,“ vylíčil Lukeš.
Neznámému šel na pomoc. Muže prý potěžkal a zakřičel na kolegy, že si s ním poradí sám, aby šli na vrchol sami.
„Začal boj s časem, musel jsem ho dostat co nejrychleji dolů. Stáhnul jsem ho o 1200 výškových metrů přímo suťovým svahem. Naštěstí vysvitlo slunce, a tak se tvrdá půldenní sestupová dřina podařila. Dokonce ho asi začali spolulezci postrádat, objevili nás dalekohledem a zalarmovali místní záchranáře,“ popsal Zdeněk Lukeš.
Fotku, kterou chtěl poslat zachráněnému, našel po roce
Nakonec prý do kolegy v ohrožení života nalil cestou všechen svůj čaj, protože ten, který měl zachraňovaný v batohu, byl zmrzlý.
„První, co jsem při předávání zachráněného uvítal, bylo jejich pití. Když ožil, udělal jsem fotku, že mu ji pošlu do Itálie na adresu, kterou mi Lorenzo Molon nadiktoval. Založil jsem ji tak důkladně, že jsem ji objevil až následujícího roku pod Gasherbrumem,“ dodává po letech s úsměvem Lukeš.
Výstup na andský vrchol Aconcaguu byl totiž tréninkem na výstup v pákistánské části Karakóramských Himálají plánovaný o rok později.
A co říká na záchrannou akci dnes? „Teď mě táhne na 73 let, před 20 roky jsem byl padesátník plný sil a odhodlání. Dnes bych něco podobného určitě nedokázal,“ popsal milovník hor.
Podle něj to, co se dříve považovalo v horách za normální pomoc, se dnes vydává div ne za hrdinství.
„Je možná zajímavé, že my, kteří pocházíme z bývalého socialistického tábora a měli jsme vždy hluboko do kapsy, se do záchranářských aktivit v horách nemusíme nutit. Tam, kde někomu jde o ‚peníze až v první řadě‘ a o úspěch na kopci za každou cenu, to vede k devalvaci horolezectví a nepěkným vyhlídkám do budoucna. Stačí připomenout expedici nejúspěšnějšího západočeského himálajisty Honzy ‚Trávy‘ Trávníčka na Manaslu v Himálaji, který si v médiích stěžoval, že Němci nedali láhve s kyslíkem k dispozici na záchranu francouzského horolezce, který pak zemřel. Já sám mám za 40 let činnosti v horách těchto příkladů také pár,“ uzavírá Zdeněk Lukeš.
