V představení máte spíše než hereckou složku na starost tu hudební, jak vám tato úloha sedí?
Tato úloha mě moc baví, protože lehký stres z hereckého výkonu vystřídá ten hudební, a to je zcela jiná energie. Přeju si mít hudební tvorby v životě čím dál víc, a tak jsem nadšený, že mě Hanka Burešová oslovila k této spolupráci. Hudba se tvořila přímo při zkoušení a vycházela ze skvělých výkonů hereckých kolegů.
Šlo pro vás o návrat do Plzně, kde jste byl v angažmá v místním Divadle J. K. Tyla. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
Jsou to pro mě krásné vzpomínky. Procházel jsem se divadlem a koukal na fotky na chodbách. Každý plakát vlastně zachycoval nějaké období mého života. Měl jsem tu úžasné kolegy, kteří mě vzali mezi sebe a mnoho mě toho naučili. Mrzí mě, že v mém životním tempu už se do Plzně moc často nedostanu, ale i dnes jsem potkal některé kolegy a bylo to velmi vřelé setkání.
Které role z tohoto období vám nejvíce utkvěly?
Moc rád vzpomínám na představení, které jsme hráli na malé scéně. Třeba Talentovaný pan Ripley, Howie a Rookie Lee a nebo Tobiáš Lollnes, kde jsem shodou náhod také skládal hudbu, a pak jsme takhle se ženou dokonce pojmenovali našeho syna Tobiáše.
I v době působení v Plzni jste měl blízko k hudbě. Zejména v představení Modrovous, které bylo na muzice hodně založené a kde jste i zpíval. Jak se vám tato role líbila?
Vzpomínám si, že ta role pro mě byla docela oříšek tím, že jsem tehdy neměl zcela pevné jevištní sebevědomí. Stát polonahý na forbíně a lákat ženy zpěvem, to už se sebou musí být člověk dost spokojený. Tehdy jsem toho, myslím, docela dost vyráběl, ale diváci se často na představení i vraceli a mě moc bavilo ho hrát. Nabyl jsem tam spoustu cenných zkušeností. Poprvé jsem tehdy zpíval s živou kapelou. Poprvé jsem měl celé představení port. Dalo by se říct, že to byla taková má první „muzikálová“ zkušenost, a ta se mi momentálně dost hodí.
To jistě ano, když je vaším nejbližším projektem role anděla Petronela v muzikálové adaptaci slavné pohádky Jiřího Stracha Anděl Páně. Co pro vás toto představení znamená? Jak se na něj připravujete?
Tento muzikál je pro mě opravdu dárkem od Divadla Karlín, konkrétně tedy od Ondřeje Brzobohatého a Martina Čičváka. Dozkoušeli jsme ho před pár dny a já jsem nadšený, že toho mohu být součástí. Louhoval jsem se celé prázdniny v obrovské kolektivní radosti a neskutečném tvůrčím zápalu. Každý den jsem zpíval, tančil, hrál a nabíral také velkou pokoru ke všem, co se muzikálu věnují. Je to opravdu zcela jiná disciplína a klobouk dolů všem, pro které je to denní chléb. Já samozřejmě nejsem vytrénovaný zpěvák ani tanečník, ale bral jsem to od začátku jako velkou výzvu. Na konci zkoušení jsem byl tak vyčerpaný, jako bych postavil holýma rukama celý barák. Ale zároveň šťastný, protože najednou mám krásný dům, do kterého se mohu vracet.
Máte rád původní filmy spojené s tímto názvem? Jak se vám líbila původní ústřední filmová dvojice v podání Ivana Trojana a Jiřího Dvořáka?
Původní pohádku mám moc rád a Ivan i Jirka ztvárňují obě postavy absolutně kouzelně. My všichni tedy samozřejmě stojíme na pomyslných ramenou filmu, ale s úctou k němu si pohádku bereme za svou. Jsem přesvědčený, že si Anděl Páně zaslouží být v muzikálové podobě. Kombinace krásné hudby a hlubokých témat v takové dojemné a hravé vánoční pohádce je něco, co bude stát za to vidět.
Jak jste si sedl s parťákem Markem Lamborou, který ztvárňuje čerta Uriáše?
Spolupráci s Markem Lamborou můžu jen chválit. Známe se léta, máme podobné zkušenosti a slyšíme na sebe. Ale stejně tak i s Honzou Sklenářem, se kterým se Marek v roli čerta Uriáše alternuje. Oba tyto pánové jsou obrovsky hudebně i herecky nadaní, takže je to s nimi na jevišti jen radost a čest.
Co dalšího v blízké době chystáte?
Momentálně jsem na volné noze a mám před sebou velmi klidnou sezonu. Čeká mě jedno herecké a jedno hudební zkoušení v Činoherním klubu. Se svou ženou Terezkou také stále tvoříme autorské písně a spolupracujeme na nich s Janem P. Muchowem. Už 15. října nám vyjde první videoklip, který vytvořila animátorka Michaela Dušková. Můj život teď ale plynul v opravdu velmi rychlém tempu, takže bych se rád zklidnil a věnoval se více osobnímu rozvoji, hudbě, četbě a byl tu maximálně pro svoji rodinu.
V Divadle Kalich jste jako režisér nazkoušel hru S pravdou ven, kde v hlavní roli hraje váš otec Petr. Jak tato vazba syn režisér – otec herec v praxi funguje?
Zkoušení s tátou a s Lubošem Veselým bylo opravdu výjimečné. Poznali jsme se ze zcela nových úhlů a díky tomu se nám prohloubil náš osobní vztah. Vím, že i když se tato inscenace přestane hrát, tak tuto zkušenost už nám nikdo nesebere. A kdybych měl mluvit za režiséra, tak s hercem, jako je Petr Rychlý, by chtěl pracovat každý. Je vždy absolutně připravený, nebojí se vyzkoušet cokoliv, do tvorby netahá ego a každý den srší novými nápady a velmi nakažlivým zápalem pro divadlo.
Muzikál Anděl Páně potěší na podzim muzikálové fanoušky (3. 4. 2023)
