„Myslím, že provokace je spíš reakce publika než můj záměr. Pokud moje tvorba provokuje, je to o neklidu hluboce zakořeněném v divákovi. Otázkou je, proč ta fotka vůbec provokuje? Protože to destabilizuje vaše vnímání sexuality, zobrazování žen nebo je to něco podvědomého?“ podotýká fotografka, která vystavovala snímky například v Thajsku, Norsku, Belgii nebo Nizozemsku, kde momentálně žije.
Jsem velmi zvědavá,
jak různé kultury přistupují k pojmu štěstí
a jak takové přístupy ovlivní ten můj.