„Výstavba nové fakultní nemocnice v Plzni byla připravována od vzniku lékařské fakulty, tedy od roku 1945. Byla vyvolána rozvojem Západočeského kraje a hlavně krajského města Plzně,“ píše se i v dobové publikaci vydané roku 1985.
Volba místa nebyla náhodná. Lochotín ležel v klidné části města, ale zároveň v blízkosti velké bytové výstavby, což bylo výhodné pro pacienty i zaměstnance. Navíc tu bylo snadné napojení na městské komunikace i na zdroj energie z teplárny. K areálu se tehdy přiváděla čtyřproudová Sverdlovská třída – dnes alej Svobody.
„Už v 60. letech proběhla architektonická soutěž. Z ní vzešel vítězný návrh týmu architektů Přády, Štípka, Troníčka a Vlčka,“ vzpomíná Zich. Jejich koncepce počítala s postupnou, etapovou výstavbou, protože původní představa jednoho obřího monobloku byla nereálná – chyběla by kapacita lůžek i prostor pro rozvoj. Pacienti se totiž tehdy kvůli nedostatku lůžek ukládali i na chodbách, což se stavbou Lochotína vyřešilo.
Budování nemocnice začalo 6. dubna 1979. O šest let později byla dokončena první etapa – pavilon interních oborů s kapacitou 456 lůžek. Dnes se do něj vstupuje vchodem B.
Do nových prostor se přestěhovaly kliniky interní, neurologická, psychiatrická, kožní a také klinika pracovního lékařství.
Na výstavbě se podílely podniky, jejichž názvy dnes připomínají dobu centrálně řízeného hospodářství – Pozemní stavby Plzeň, Vodní stavby, Chirana, Janka Radotín, Silnice Plzeň či Závody průmyslové automatizace Praha. Rozpočtové náklady činily přes 381 milionů korun, skutečné výdaje se nakonec zastavily na 345 milionech.
Druhá etapa: Revoluce mění plány
Ještě před dokončením první části byl připraven projekt druhé etapy – nemocniční polikliniky. Vyrůstal v místě dnešní nemocniční lékárny a vchodu F. Jeho výstavba začala hned po roce 1985.
Pak ale přišel rok 1989 a s ním změna systému. Vznikly zdravotní pojišťovny, které považovaly projekt za příliš velkorysý. Proto se původně čistě ambulantní trakt částečně proměnil i v lůžková oddělení. „To přineslo nečekané problémy – nemocniční postele třeba neprošly skrz dveře, které byly dimenzované jen pro ambulance,“ popisuje Zich.
Zajímavostí druhé etapy je i samotné architektonické řešení. Protože nemocnice stojí ve svahu, má budova několik podzemních i nadzemních podlaží, kdy i v podzemí jsou díky terénu okna. Pacientům to přináší více světla, i když pro nové návštěvníky může působit areál někdy jako bludiště.
Třetí etapa a 90. léta: Moderní operační sály
Po revoluci se stavělo dál – tentokrát operační sály. Ministerstvo financí na ně vyčlenilo finanční dotaci 300 milionů korun.
Zároveň se objevily i tlaky na změnu územního plánu – soukromí majitelé pozemků chtěli, aby se část areálu zmenšila, aby místo nemocnice mohly vzniknout byty a ostatní občanská vybavenost. Nakonec však převládl původní plán architektů.
Nový univerzitní komplex v Plzni pojme více studentů lékařské fakulty |
Dobová publikace z roku 1985 uváděla, že na první stavby navážou další – poliklinika, diagnostické centrum, dílny, pavilon chirurgických oborů, gynekologie a neonatologie, dětská klinika, klinika TRN, teoretické ústavy lékařské fakulty, děkanát, katedra tělovýchovného lékařství.
Z tehdejších plánů se nakonec většina uskutečnila. V areálu dnes stojí i Gynekologicko-porodnická klinika, která se přestěhovala z plzeňských Slovan, dále klinika onkologická, psychiatrická či radioterapeutická. Přibyly také heliport, parkovací dům, Biomedicínské centrum i nový kampus Lékařské fakulty.
Do budoucna se počítá s vybudováním chirurgického pavilonu a infekční kliniky. V nejbližší době se otevře přístavba hematoonkologického oddělení v takzvaném Obláčku nad Plzní, což je jeden z projektů světoznámé architekty Evy Jiřičné.
Když Vladimír Zich na Lochotín dnes přijde jako pacient, bilancuje: „Říkám si, že je to jedna z nejlepších nemocnic v Česku. Podmínkou samozřejmě bylo, že se nemocnice upravila pro dnešní potřeby.“
Plzeňský Lochotín se tak z někdejších polí proměnil v jeden z největších a nejmodernějších nemocničních komplexů v České republice. „Je to důkaz toho, že dlouhodobá koncepce a odvaha dotáhnout ji do konce, se nakonec vyplatila,“ hodnotí Zich.
