Asi 80 procent autobusu tehdy zůstalo v Rakousku. „Pak už se žádný výlet z Československa do kapitalistické ciziny nekonal, byli jsme poslední a měli jsme kliku,“ říká muž, který každoročně na léto míří do České republiky, protože je tu na rozdíl od Austrálie teplo. V polovině září se vrací do země, která mu před více než půlstoletím poskytla domov, kde se také oženil a kde se mu narodil syn.
Jeho dobrodružný život, který by vydal spíš na knihu, začal právě v srpnu 1968.
„Nedalo se nic dělat, odletěl jsem bez něj a při loučení jsem jen poznamenal, že se uvidíme v Sydney,“ vypráví. To se ale nenaplnilo.
