Od roku 1968 dodnes ztvárnila herečka Monika Švábová v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni více než 160 rolí.
„Myslím si, že je unikátní být na jednom místě padesát let ve stálém angažmá a na plný úvazek. Nikdy jsem neměla potřebu z plzeňského divadla odejít, byť jsem původem Pražačka. Jsem tady šťastná, a navíc tady jsem se svým manželem (Pavel Pavlovský, pozn. red.), se kterým jsme společně strašně moc hráli a ještě hrajeme. I to byl silný důvod v Plzni zůstat,“ říká herečka, která aktuálně studuje roli paní Pernellové v Molierově Tartuffe.
Padesát let ve službách architektuře letos slaví plzeňský patriot Jan Soukup. „Vstup do Dvorany slávy vnímám jako uznání, že má práce směřuje dobrým směrem a že je pozitivně vnímána veřejností. Nicméně zároveň je to možná i trochu nespravedlivé. Architekt totiž nemůže být sólista a neobejde se bez dobrých spolupracovníků. A na ty jsem měl v životě štěstí,“ zdůrazňuje architekt.
Ve Dvoraně slávy jsou
|
Mezi své nejoblíbenější stavby v kraji, na jejichž revitalizaci se podílel, považuje například Františkánský klášter a Měšťanskou besedu v Plzni. Na Karlovarsku je to klášter Matky Boží v Novém Dvoře.
Dalším, který vstoupil do Dvorany slávy, je rokycanský rodák Jaroslav Špaček. Když v roce 1992 debutoval v dresu plzeňského mančaftu, nenapadlo jej, že se jednou stane ikonou.
„V hokeji musí všichni táhnout za jeden provaz, protože rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem je strašně malý. Trochu mne samozřejmě mrzí, že jsem nezískal Stanley Cup, ale zlato z Nagana a ze tří mistrovství světa je dostatečné zadostiučinění. Mezi vrcholy mé kariéry ale počítám i mistrovský titul s Plzní v roce 2013. Pevně věřím, že nebyl poslední,“ říká Jaroslav Špaček.
Od sezony 2012/2013 působí jako asistent trenéra v plzeňském klubu.
