„Přišel za mnou kolega, jestli bych tohle taky dokázal. Samozřejmě není to tak lehké, zároveň ale nic světoborného. Pro trénovaného člověka to nemůže být vůbec žádný problém. Aniž bych se nějak připravoval, rovnou jsem přišel ke hrazdě a hned napoprvé se to povedlo,“ vzpomínal třiatřicetiletý drážní hasič Josef.
Výhodou bezesporu bylo, jak je vidět na videu, že Josef určité zkušenosti se sportem má a jeho vyrýsované svaly by mu leckdo mohl závidět.
Video natočené ve stanici na Doubravce dali drážní hasiči na své stránky a strhla se doslova lavina. Záběry motivovaly další lidi, především mladé, aby se do výzvy také připojili. Zahanbit se nenechali ani další hasiči, a to nejen v Čechách, ale i na Slovensku.
Josefa od té doby poznávají lidé na ulici a skládající mu za výkon na hrazdě poklonu.
Josef se pokoušel cvik upgradovat. Zavěšený na hrazdě si oblékl výstroj včetně dýchacího přístroje i masky. „Úplně se to ale nepovedlo, protože mi při shybech spadla helma a kolega mi ji musel podat. Takže tohle video jsme do světa nepustili,“ přiznal muž, který se sportu věnuje už 13 let.
Kvůli práci u profesionálů shazoval svaly
Sportu zpočátku podřídil téměř vše, cvičení bylo jeho každodenní rutinou. „Býval jsem hrozně hubený kluk, takový chcípák. V 21 letech jsem proto začal cvičit, věnoval jsem se bojovým sportům, vyzkoušel jsem všechno možné,“ přiznal hasič, který se řídí životním heslem, že možné je cokoliv, jen když člověk chce.
Dnes, kdy má rodinu a kromě práce profesionálního hasiče řídí i svoji firmu, už tolik času na sport nemá. Na dráhu profesionálního hasiče se vydal před třemi roky. A paradoxně potřeboval potem získané svaly shodit.
„Zhubnul jsem deset kilogramů. Svaly mi při zátěži začaly vadit, pojídají totiž hodně kyslíku. Špatně se mi při zásazích dýchalo. To, co jsem deset let budoval, jsem teď hasičině obětoval. Ale udělal jsem to rád, protože hasičina je můj život. Kolegové jsou moje druhá rodina. Jsou tu strašně správní chlapi,“ přiznává muž, který na čtyřiadvacetihodinové směny jezdí z 50 kilometrů vzdáleného města na Plzeňsku.
Na otázku, zda by každý profesionální hasič měl vypadat jako on, vysoký a svalnatý, odpověděl jasně: „Když se vám stane nehoda a někdo vám pomáhá, tak je vám úplně jedno, jestli je hubený, nebo namakaný.“
Hasičinu má v krvi odmalička. V deseti letech se přidal k dobrovolným hasičům, byl také členem výjezdové jednotky.
