Už nežije příliš pamětníků, kteří by si vybavili, jak to za války vypadalo v plzeňských věznicích. Kromě borské káznice fungovalo ještě jedno vězení. Jmenovalo se krajská soudní věznice a navazovalo na budovu krajského soudu.
V archivech tyhle nepříliš známé věci našel Lukáš Paleček. V samém konci války vězeňská stráž dokonce obsadila některé strategicky důležité objekty.
Zemřeli za pomoc vězňůmJaroslav Kostlivý (22. 10. 1944), Ladislav Řezáč (28. 11. 1944), Karel Soukup (14. 11. 1944), Jan Šilinger (14. 11. 1944), Fr. Vlková (zemřela v konc. táboře), Rudolf Vyleta (nezvěstný), Jan Červenka (23. 4. 1945), Josef Grus (29. 4. 1944), František Jánský (6. 2. 1944), Jan Padrta (13. 11. 1944), Antonín Razým (4. 10. 1942), Rudolf Vrňata (28. 2. 1944). |
"Obsadili a vyčistili seřaďovací vlakové nádraží, skladiště potravinových zásob na takzvaném Prioru pod Bílou Horou, letiště na Borech a podíleli se na zastřelení německého generála, jenž údajně vezl rozkazy k hájení Plzně. Při osvobozování města nebyl žádný z dozorců zraněn ani zabit," říká badatel.
Staré listiny také dokládají, že po podepsání Mnichovské dohody se někteří z dozorců zapojili do šíření protiněmeckých letáků a pokračovali v tom i po vyhlášení Protektorátu. Někteří se zapojili i do odbojových skupin.
Když hlídali vězně při práci ve Škodovce nebo na borském letišti, strážní nejnovější informace z dění na obou pracovištích předávali odbojářům. Ti tak měli přehled o zbrojní výrobě i pohybu na letištích.
Ze strážných se rázem stali vězni
V roce 1943 gestapo zatklo ve věznici na Borech celou skupinu příslušníků vězeňské stráže. Ze strážných se tak rázem stali vězni, část z nich skončila v koncentračních táborech a dvanáct jich kvůli pomoci vězňům zaplatilo vlastním životem.
Jedno z křídel borské káznice totiž proměnilo gestapo ve svoji věznici. Tou podle zjištění badatele prošlo na tři tisíce vězňů včetně loutkáře Josefa Skupy nebo plzeňského starosty a poslance Luďka Pika. I přesto dokázal tehdejší ústavní lékař Antonín Němeček a další odvážní pomáhat vězňům.
Jak? Zatčené, ale zdravé lidi, hospitalizoval v nemocnici v areálu věznice. V místnosti, kde bylo umístěné horské slunce, spolu mohli vězni mluvit, a dokonce i psát tajné dopisy domů. Němeček řadě z nich zachránil život. I když byli zdraví, domluvil se s kolegy v Praze a pak je posílal do ústavu v Bohnicích, tedy mimo dosah gestapa. Činnost doktora Němečka gestapo neodhalilo.
Že události, které se vážou k druhé světové válce, mohou ukrývat tajemství i v 21. století, dokazuje případ z borské věznice. V ní nedávno zjistili, že několik velkých obrazů namaloval ve zdejším vězení německý generál a současně akademický malíř Rudolf Toussaint, který v Praze podepsal 8. května 1945 kapitulaci a v letech 1949 až 1953 si v Plzni odpykával část svého trestu.
"Pro nás to byly obrazy od neznámého autora. Až před dvěma roky se podařilo zjistit, kdo je jejich skutečným autorem," řekl ředitel plzeňské věznice Petr Folk.
