Plzeňská premiéra legendární rockové opery Andrewa Lloyda Webera a Tima Rice o posledních dnech Ježíše Krista byla završením jedné z etap éry, která začala v roce 2016 příchodem Lumíra Olšovského na pozici šéfa muzikálového souboru Divadla J. K. Tyla.
„Když jsem před lety Lumíra angažoval, bavili jsme se o tom, jak dál dělat plzeňský muzikál. Vytyčili jsme si nějakou postupnou cestu, jak by měl soubor pracovat, kam směřovat a které muzikály uvádět. Jedním z vrcholů měl být právě Ježíš,“ říká ředitel divadla Martin Otava.
A koncepci se dařilo naplňovat, dokonce v některých ohledech i překonat. „Všechno skvěle funguje. V otázce popularizace a návštěvnosti ještě mnohem lépe, než jsem si dokázal představit. Máme fankluby, do Plzně se na muzikál jezdí. Je to taková nadstavba,“ podotýká.
Za vším je velká dřina
Za vším je však samozřejmě velká dřina. „Lumír vymáčkne z lidí poslední kousek dechu, ale oni s tím počítají a ví, že to za to stojí. Jsou hrdí na svůj soubor. Na to, že se tady dělá muzikál, o kterém se mluví po celé republice,“ doplňuje Otava.
Lumír Olšovský je v Plzni velmi spokojený. „Jsem tady šťastný a to není běžné. Nedovedu si představit, že by se něco podobného, co vytváříme v Plzni, dalo uskutečnit v jiném divadle. Jen za cenu obětí celého divadla si můžeme plnit sny. Snažíme se pracovat poctivě, všichni už ví, že se neinspirujeme v Česku, ale v zahraničí, upínáme se k té největší kvalitě. Mým vzorem je londýnský West End. Má to svou logiku. Jsem pyšný na to, že Plzeň je západní konec republiky, takže jsme vlastně také takový West End,“ říká s úsměvem Lumír Olšovský.
„Samozřejmě musím zmínit, že mě tady doprovází Pavel Bár a spousta dalších lidí. Bez nich bych něco takového nedokázal,“ podotýká.
Také v Plzni se Jesus Christ Superstar hraje v překladu Michala Prostějovského, známém už z první české verze muzikálu, kterou uvádělo v devadesátých letech pražské divadlo Spirála. „Za to, že dílo v Plzni uvádí, jsem rád z několika důvodů. Ježíš je můj osudový titul. Byl to první angloamerický muzikál, který jsem do češtiny překládal. A hned to byla trefa do černého. Tento muzikál stál u zrodu popularity žánru v Čechách. Za třicet let v podstatě neopustil česká jeviště. Dočkal se několika nastudování. Je to nejúspěšnější muzikál v republice. A samozřejmě jsem rád, že mě za překlad všichni chválí. Všichni jsme ješitní, pochvala nám dělá dobře,“ konstatuje Prostějovský.
Prostějovský: Jesus je jedinečné dílo
Ten muzikál zná od dob jeho vzniku, tedy roku 1969. „Když si uvědomíte, že Andrew Lloyd Weberovi bylo v době vzniku dvacet let, stejně jako mně, a Timovi Riceovi o čtyři roky více, je to něco neuvěřitelného. Dneska už jsme všichni kmeti a Ježíš se pořád hraje, stále je aktuální a líbí se divákům, hercům i zástupcům divadel. Jsem rád, že titul je uveden znovu a ve zcela jiné podobě,“ dodává Michal Prostějovský, který drží nad plzeňským divadlem už nějakou dobu ochrannou ruku.
„Všechny muzikálové inscenace v Plzni za současné konstelace, která tady panuje, splnily moje očekávání na maximum, spíše je překročily. Ať už to byly ty, na nichž jsem se podílel, třeba Billy Elliot nebo Elizabeth, či ty, kde jsem byl jen skromným divákem, jako například u muzikálu Něco shnilého,“ podotýká.
Jesus Christ Superstar je podle něho jedinečné dílo. „Nikdy to nebylo jen o hudbě a o zpívání. Autoři je od začátku psali pro divadlo. V průběhu doby se začalo říkat, že je to evangelium podle Jidáše. Události, které známe z Bible, podané z jeho pohledu. Ukazuje to, že neexistuje jen jedna pravda, jeden zorný úhel pohledu,“ dodává Prostějovský.
Konzultace s biskupem Tomášem Holubem
Ostatně je známo, že Tim Rice o psaní textů k muzikálu začal uvažovat ve chvíli, kdy písničkář Bob Dylan při jednom rozhovoru položil otázku, zda byl Bůh při Jidáši, když zrazoval Ježíše.
„Na biblickém příběhu posledních sedmi dnů života Ježíše Krista je postavena naše dva tisíce let stará kultura a vnímání světa. I když si to často nechceme připustit, skýtá nám odpovědi na otázky, které si klademe dodnes nebo nám je přináší současná doba sama. Každopádně si myslím, že Ježíš je v Plzni na správném místě. Vážím si všech představitelů, kteří hrají hlavní role,“ uvádí Michael Prostějovský.
Splněním jednoho velkého snu je titulní role v muzikálu pro Pavla Režného. „Ježíš je pro mě srdcovka, chtěl jsem si ho zahrát od chvíle, kdy se věnuji muzikálu, takže nějakých čtrnáct let. Kdykoliv zazní předehra, mám velký problém se nerozbrečet. Já muzikál dříve vnímal více jako album, soustředil jsem se na tu hudební a pěveckou složku. Jak jsme v tom ale dva měsíce leželi a zabývali se Biblí a celým poselstvím, které příběh nese, měli jsme možnost vše konzultovat s biskupem Tomášem Holubem, vidím v tom už i něco jiného. Beru to jako poslední týden Ježíše Krista, který je v té době už vyhořelý a zmítaný pochybnostmi. Strašně mě to baví, a chci, aby můj Ježíš byl autentický,“ svěřuje se Režný.
Zvláštní příchuť má účinkování v muzikálu pro představitele krále Heroda Jana Holíka. „Byla to nabídka, kterou jsem nemohl odmítnout. Zazpívat si Heroda je krásná věc. Pro mě to je návrat do tohoto souboru po dvaceti letech, kdy jsem začínal v muzikálu a operetě jako sborista. Pak jsem šel do školy a přes činohru jsem se sem zase na chvíli vrátil. A teď jsem se zase dostal ke svým začátkům v muzikálu. Nestačím se divit, jaká dynamika v souboru je, jak jsou všichni šťastní, když jsou na jevišti, jak je to baví. Všemu věří beze zbytku. Za to děkuji Lumírovi, protože něco takového jsem už dlouho v žádném divadle, kde jsem zkoušel, nezažil. Při první zkoušce se všichni pohybovali v teplácích a já neslyšel ani slovo z toho, co zpívají, a přesto to bylo hodně silné. To o něčem vypovídá,“ říká Holík.