„Jsem rád, že se nám podařilo propojit Domažlice s Furthem. Tam už je hotovo a věřím, že se nám během roku až dvou podaří mít trasu Plzeň – Domažlice – státní hranice úplně hotovou,“ plánuje náměstek hejtmana pro dopravu Pavel Čížek.
Dobudovat se ale musí několik úseků, příkladem je úsek od Městského hřbitova v Domažlicích do Chrastavic, kde nyní musí cyklisté jezdit po frekventované silnici.
„Tuto cyklostezku projektujeme jako souběžné těleso se silnicí II/183. Doufám, že do dvou let bude tento úsek, dlouhý asi 1,5 kilometru, hotový,“ uvedl krajský koordinátor výstavby cyklostezek Vladimír Kroc.
Ještě se musí podle něj vyřešit problematický úsek podél ulice Dobré štěstí v Dobřanech při řece Radbuze. Výhodou podle Kroce je, že už jsou v tomto případě vyřešené majetkoprávní vztahy. „Dopravní zatížení na silnici je docela velké, proto tam skoro všichni jezdí ne úplně pohodlně podél vody, kde je na louce vyježděná cesta,“ připomněl Kroc.
5. července 2024 |
Někteří chataři cyklisty moc rádi nemají
Chybí ještě úsek na mostě ve Stodu a za ním. „Za mostem povede cyklostezka podél státní silnice, projektuje se opět jako souběžné těleso podél státní silnice. Ještě se musí postavit kousek cyklostezky za Holýšovem směrem ke Stodu,“ vysvětlil Kroc.
Více problematických úseků se objeví ve chvíli, kdy se projektant dostane na katastr města Plzně, tedy do úseku mezi přehradou České údolí a dobřanským Dobrým štěstím. „Čím víc se blížíme ke krajské metropoli, tím jsou pozemky dražší a je větší tlak na jiný urbanistický zájem, než je cyklostezka. Zde je budování cyklostezek problematičtější,“ vysvětluje Kroc.
V místě od přehrady v Českém údolí k Dobřanům je problém s majiteli rekreačních objektů. Někteří z nich totiž nemají cyklisty moc rádi. To je podle koordinátora stejná písnička jako na mnoha různých místech po celé České republice.
„V místech, kde by měla vést cyklostezka, tedy podél řek či rybníků, je mnoho chatových osad, které jsou dost často v záplavovém území či v ochranném pásmu lesa,“ popisuje Kroc. Vše vzniklo za minulého režimu, kdy chataři nedostali pozemky, ale jen byla vytyčena chatová oblast.
Po sametové revoluci v roce 1989 tu tedy byly nasázené chaty na cizích pozemcích a vše se vyřešilo tak, že se chatařům pozemky většinou rozparcelovaly, někde chataři dostali i podíly na cestách, o které se teď nechtějí dělit s cyklisty.
„Majitelům vadí třeba to, že tam denně projede na kole jen deset lidí,“ vypráví Kroc, podle kterého se jedná o standardní problém na různých místech kraje, který většinou řeší obce. „Kraj se snaží, aby cyklostezky vedly hezkým prostředím, a aby v trase nebyla jiná výstavba, což je zpravidla podél řek. Široká říční niva je zkrátka pro cyklostezky ideální, ale tam jsou právě často chaty a chataři. I když jim chceme cestu opravit, odmítají a se vznikem cyklostezky dost často nesouhlasí,“ popisuje Kroc.
Připomíná i to, že kraj nemá v ruce nástroje typu vyvlastnění ve veřejném zájmu. Cyklostezky totiž nejsou stavby ve veřejném zájmu. „Takže se musíme domluvit,“ vypráví cyklokoordinátor.
