Dobrodruh stopem projel svět, svezl se pohřebákem i v autě policistů

  8:10aktualizováno  8:10
„Nastopoval jsem přes sto tisíc kilometrů v padesáti zemích světa a jednadvaceti státech USA. A lidi mi pořád říkají, že je to nebezpečné,“ říká v rozhovoru pro MF DNES dobrodruh Slávek Král. Stopem si zajel na Machu Picchu i karneval do Rio de Janeira.

Jak vaše putování po světě začalo?
Cestu jsem podnikl ve dvou etapách. Nejprve jsem zamířil do asijských zemí, jako jsou Japonsko, Malajsie nebo Thajsko. Pak jsem si vydělal nějaké peníze na Novém Zélandu a přesunul se do Severní Ameriky. Potom jsem se vrátil do západních Čech a pracoval v týmu Plzeň 2015. Nabídli mi prodloužení smlouvy, ale já jsem si řekl, že ještě nemám projetou Jižní Ameriku. Tak jsem odcestoval tam. Tentokrát už jsem cestu předem ohlásil. Vedl jsem si blog a průběžně o ní příznivce informoval.

Na své cesty jezdíte většinou sám. Proč?
Ze začátku jsem jezdil s kamarádem a nebylo to samozřejmě špatné. Ale pokud jste sám, má to své výhody. Lépe se stopuje, je jednodušší najít práci. A také vás to více motivuje k tomu bavit se s místními lidmi, a to je pro mě hodně důležité

Cestovatel Slávek Král (29)

  • Nedávno dokončil svoji druhou cestu kolem světa stopem. Na cestách je střídavě už pět let a je vyznavačem low-cost cestování - jezdí autostopem, kempuje, věnuje se dobrovolnické činnosti.
  • Na cestách navštívil mimo jiné i Nový Zéland, Austrálii a Tasmánii. Projel Evropu, střední a jižní Ameriku i Asii.
  • Nelegálně vstoupil do Chile. Ochutnal lamí maso. Ztratil se na poušti v Chile bez jídla a pití a také v džungli v Paraguayi. Vyfotil si selfie s lamou na Machu Picchu v peruánských Andách.
  • Během příštích let by rád napsal knihu o svých dobrodužstvích a přidat chce i tipy a rady pro začínající i zkušené cestovatele.
  • O svých dobrodružstvích píše na svém blogu zde.

Stopem jste projel desítky zemí. Ovšem tento způsob dopravy bývá považován za nebezpečný...
Stále se najdou lidé, kteří mě od toho odrazují a sami by něco podobného nikdy nepodnikli. Nastopoval jsem přes sto tisíc kilometrů v padesáti zemích světa a jednadvaceti státech v USA. A lidi mi pořád říkají, že je to nebezpečné. Kromě běžných automobilů jsem se svezl také v ambulanci, policejních vozech, voze pohřebním, na motorkách, na trajektu nebo na koni.

Co se týče možnosti sehnat si odvoz, jednotlivé země se od sebe velmi výrazně liší. Kde je to nejjednodušší?
Nejlépe se stopuje na ostrovech. Platí to jak pro Island či Nový Zéland, tak třeba pro Havaj nebo Japonsko. Je to tam běžné a řidiči nemají problém zastavit, nebojí se.

A kde je to naopak nejtěžší?
Asi nejhůře je na tom v tomto směru Španělsko. Co bych normálně ujel za den, mi tam trvá čtyři dny. A zklamala mě Jižní Amerika. Lidé tam mají velký strach. Myslí si, že každý je zabiják.

Máte ze stopování nějaké kuriózní zážitky?
Velmi netradiční reakce mají motoristé v některých asijských zemích, kde stopování v podstatě neznají. Například v Koreji. Když vidí stopaře, jen zírají. Většinou to bylo tak, že jeli dál a pak se po chvíli otočili a vrátili se pro mě. Zcela jinak reagovali v Číně, kde také o stopování nemají žádné povědomí. Jak mě spatřili, okamžitě dupli na brzdu. Bez ohledu na to, jestli třeba byli uprostřed dálnice. A svérázní jsou řidiči v Nikaragui. Tam je to hodně zvláštní. Stopnete si auto, řeknete řidiči, kam chcete jet. Normálně to bývá tak, že vás v tom místě vyhodí a pokračuje dál. Tady ne. Pokud mu přímo neřeknete stop, tak vás řidič zaveze tam, kam chce jet on.

Často jste také pracoval jako dobrovolník. Kde například?
Pracoval jsem například na brazilských organických farmách. To mě hodně bavilo, byl to velký zážitek. Díky tomu se mi můj jihoamerický pobyt líbil. Dělal jsem ale na mnoha místech v různých pozicích. Zajímavé to bylo třeba v Jižní Koreji. Nejdříve jsem tam učil angličtinu a pak jsem dělal manažera v jednom malém hostelu. To bylo také výborné. Není to moc běžné, že by tu nechali Evropana dělat na takové pozici, ale rychle jsem si získal jejich důvěru. Majitelka mě tam dokonce nechala nějakou dobu samotného

Fotografie z cest

Jaké jsou vaše nejpříjemnější vzpomínky?
Určitě mezi ně patří karneval v Rio de Janeiru, kterého jsem měl možnost se zúčastnit. A také jsem rád, že jsem mohl v Argentině navštívit slavnou Rallye Dakar.

Ovšem vaše putování určitě nepřinášelo jen příjemné chvíle. Jaké byly ty nejkrušnější okamžiky?
Je zajímavé, že pokud někde přednáším nebo beseduji, lidé se mě hned zkraje ptají na nebezpečné zážitky. Já s sebou na cestách zásadně nenosím vodu. To samozřejmě nikomu nedoporučuji. Ale dělám to proto, že jsem stydlivý a tohle mě motivuje jít za místními a bavit se s nimi. Pokud jste ale na poušti a zabloudíte tam, není to úplně ideální. Právě to se mi stalo v Chile. Musím ale říct, že jsem po celou dobu doufal, že cestu musím najít. Nějakou dobu to ale trvalo.

S jihoamerickou pouští je spojena ještě jedna zajímavá zkušenost, kterou jste pořídil.
Během putování v písku jsem jeden večer narazil na jakýsi velký kontejner, vlezl do něj a přespal tam. „Když jsem se ráno probudil, byli v něm policisté. Šlo totiž o jejich stanici. Ptali se mě, co tam dělám. A já na to, že jsem neměl kde přespat, tak jsem šel tam. A oni mi řekli, že v pohodě, že se nic neděje.

Cestování po světě může přinášet i různá zdravotní rizika. Potýkal jste se s problémy tohoto typu?
Vlastně jen jednou. O jedné silvestrovské noci mě v Peru postihla výšková nemoc. Byl to jediný případ, kdy jsem se během cest dostal do nemocnice. Díky dobrému pojištění jsem to ale přečkal.

Volby do EP proběhnou v České republice 24. a 25. května. Volební místnosti budou otevřeny v pátek od 14:00 do 22:00 a v sobotu od 8:00 do 14:00. Do Evropského parlamentu kandiduje 39 uskupení.

Nejčtenější

Plzeň zná soupeře pro předkolo Ligy mistrů, Slavia může narazit i na Ajax

Jan Kopic (vlevo) s Alešem Čermákem z Plzně brání madridského kanonýra Karima...

Basilej, Olympiakos Pireus, případně PSV Eindhoven. Fotbalová Plzeň zná okruh soupeřů, na které může narazit v...

Plzeň - Sparta 4:0, úřadující mistr dominoval a odložil oslavy Slavie

Plzeňský Jan Kopic slaví svůj gól proti Spartě.

Nejvyšší porážka Sparty v historii samostatné české ligy. Na půdě Plzně prohrála ve 3. kole nadstavbové části skupiny o...

Straka vzpomíná: Na Dopitu jsem neměl, nejchytřejší byl ale Alby

Martin Straka v diskuzi s Jiřím Dopitou

Jako centr se na buly extrémně zaměřoval. Moc dobře věděl, jak důležitá herní situace to v hokeji je. Právě úspěšnost...

Medici odmítají praxi v malých nemocnicích, chtějí na nejlepší pracoviště

Operační sál ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové.

Studenti plzeňské lékařské fakulty Karlovy univerzity se bouří. Škola totiž rozhodla, že v šestém ročníku už nebudou...

KOMENTÁŘ: Proč fotbalová liga v novém fanoušky neláká

Tvrdé souboje provázely souboj o titul mezi Slavií a Plzní.

Když tenis před téměř padesáti lety na konci vyrovnaného setu zavedl zkrácenou hru zvanou tie-break, aby nedocházelo k...

Další z rubriky

Úřady nespolupracují, Plzeň se pro řidiče stala labyrintem plným uzavírek

Dopravní komplikace přineslo uzavření Rooseveltova mostu v Plzni. Jeho opravy...

V Plzni je několik rozsáhlých uzavírek, které značně komplikují dopravu. Dalo se situaci předejít a jednotlivé opravy...

Podvodem získal milionový majetek, řekl soud a vyměřil čtyři roky vězení

Ilustrační snímek

Krajský soud v Plzni poslal na čtyři roky do vězení Arnošta Gindru, který podle obžaloby podvodem připravil svého...

Zloděj vezl auto přes hranici obsazenou policií, naboural další tři vozy

Muž ukradl v Německu BMW a ujížděl s ním do České republiky. Policisté ho...

Špatný den na krádež auta si vybral třiadvacetiletý cizinec. V Německu odcizil BMW a ujížděl před policisty do Čech. Na...

České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší
České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?

Najdete na iDNES.cz