Čím jste se živil, než jste se stal bezdomovcem?
Dělal jsem toho víc. Podnikal jsem, živil jsem se sportem. Boxoval jsem za jednu německou stáj. V roce 2002 jsem ukončil profesionální činnost, protože jsme měl úraz hlavy ze zápasu. Vrhnul jsem se trochu na podnikání, jsem truhlář.
O truhláře a obecně řemeslníky je nouze, mají dost práce, takže jste si mohl slušně vydělávat.
To jsem chtěl. Ale ony mi ty peníze nedělaly dobře, proto jsem později skončil na ulici. Myslím, že peníze kazí charakter.
Jak to probíhalo ve vašem případě?
Pětadvacet let jsem byl ženatý, mám dvě dcery. Začal jsem pít a řešil své problémy alkoholem. Všechno jsem házel za hlavu, všechno se začalo kupit. Občas jsem se napil. Trvalo to delší dobu, po čtyřicítce jsem začal pít denně, bylo to tak několik let. Pak už to bylo ve velkém. Vypil jsem lahev vína dopoledne, a pak jsem si koupil další na odpoledne. Pořád jsem měl pocit, že je to veselé, pohodička. Ale jak se to stupňovalo, alkohol si mě pomalu namotával, získával. Dokud máte peníze, tak se to dobře skrývá. Jakmile peníze přestanete mít, máte víc problémů. Člověk pak začne být nezodpovědný. Lidi vám to na začátku i prominou, ale když se to kupí, už je toho na ně moc. Pak vás odněkud vyhodí nebo vyřadí.
Tak jste se dostal ulici? Kdy to bylo?
Občas jsem potkal nějakého známého, který se slitoval a vzal mě na brigádu, takže jsem třeba nějaký čas bydlel. Ale vydržel jsem měsíc, dva, tři než jim došlo, že jsem neřízená střela. Bylo mi všechno jedno.
Kdy nastala doba, ve které jste se rozhodl to změnit?
Bylo to v zimě v letech 2020 a 2021. V prosinci přišla zima. Bydlel jsem v autě, omrzly mi nohy a pamatuju si, že jsem proto byl hrozně naštvaný. Šel jsem pak bydlet do haly, kterou poprvé Plzeň otevřela pro bezdomovce. Tam jsem si uvědomil, že už toho mám plné zuby, že už mě to nebaví. Když halu zavřeli, tak jsem se vrátil do auta a za pár dnů za mnou přišla starší dcera. Řekla, že ví o křesťanské komunitě v Kralupech nad Vltavou, kde by mi mohli pomoci. Před tím jsem zkusil ještě léčení v Bohnicích. V Kralupech jsem pak strávil rok.
A tam vás odnaučili pít?
Dostal jsem tam hlavně možnost přemýšlet o sobě trochu do hloubky. Před tím jsem byl zvyklý na to, že si člověk může dělat, co chce. Svoboda, kterou máme, je moc hezká, ale když člověk přestane dodržovat pravidla, která v té svobodě máme, může mít problém. Já získal čas na to uvědomit si, jak život uchopit tak, aby probíhal normálně. Když jsem zjistil, že jsem se v podstatě choval jako sobec, začalo mi to hodně vadit.
To vás tedy změnilo?
Byl to zlom. Bylo to někdy po roce 2021, kdy jsem si uvědomil, že mám život rád a že o něj nechci přijít. Myslím tím normální život, kdy chodíte do práce a můžete mít přátele a můžete si s někým povídat.
Pak už jste si našel práci a bydlení?
Začal jsem pracovat na Moravě a na Slovensku. Pak jsem se vrátil do Plzně a zajímal se o to, jestli bych mohl dělat s lidmi bez domova. Dostal jsem doporučení na spolek K srdci, který se věnuje bezdomovcům. Tam mi nabídli, že jim můžu pomáhat jako dobrovolník. Bydlení mi nabídli u františkánů. Teď tam máme komunitní ubytování pro lidi, kteří se rozhodli, že nebudou pít.
Co ještě kromě pomoci spolku K srdci děláte?
Mám dohodu o provedení práce u Čisté Plzně, jezdíme uklízet černé skládky.
K nápadu přidat se k plzeňským strážníkům jste se dostal jak?
Podařilo se to dohodnout přes spolek K srdci. Městské policii pomáhám od začátku října. Jdu třeba za bezdomovci v centru Plzně, kde platí vyhláška, že se na veřejnosti nemá pít alkohol a jsou tam lidé s vínem položeným mezi nohama. Říkám jim, že tím jenom provokují ostatní, aby na ně zavolali strážníky. Na začátku je dobré je alespoň přesvědčit, že mají alkohol schovat. Je důležité mezi ně přijít, když mě znají a vědí, že jsem byl bezdomovec. Stejně důležité je, ukázat těm lidem, kteří jsou na dně, příležitost k tomu, aby se zvedli k normálnějšímu životu.
A reakce jsou jaké? Posílají vás do háje?
Neposílají. Já se k nim snažím chovat slušně a vyslechnout je. Funguje to. Dozvím se i to, co jinému neřeknou. Když jsem žil na ulici, všiml jsme si, že mezi ně nechodí nikdo, kdo by se snažil mezi nimi dát dohromady alespoň malou partu lidí, které někdo řekne, že je třeba dodržovat nějaká pravidla, že by mohli také něco dělat a že se jim to vyplatí. V takové partě se dá mluvit o tom, že nemá cenu chlastat, že kvůli tomu umřeli lidi, které znali. Někteří pak přijdou a začnou se ptát, jaké by to bylo v léčebně, pokud by tam šli.
Máte představu, kam byste práci s bezdomovci chtěl dotáhnout?
Myslím, že není možné zařídit, aby v centru Plzně bezdomovci nebyli. Nikdo to nedokáže. Ve všech větších městech Evropy bezdomovci jsou. Ten problém se v Plzni neřešil řadu let. S bezdomovci dlouhodobě nikdo nepracoval. Je přitom velmi důležité, aby lidí, kteří s nimi chtějí pracovat, bylo víc. Jsem rád, že to zkoušíme. Může to pomoci k tomu, že se ukáže, že se bezdomovcům vyplatí věnovat pozornost. Tím se totiž například ušetří výjezdy městské policie a ušetří to peníze i nemocnicím, tedy také státu. Tím směrem chceme ve spolku K srdci jít. Chceme pomoci bezdomovce začleňovat zpátky do společnosti. Já už jsem věřící a beru to jako službu a děkuju Bohu, že mi dal druhou šanci.
Počet lidí bez domova se v Plzni odhaduje na 400 až 500. Odpovídá to podle vás skutečnosti?
Může to tak být. Ale ještě existují lidé, které považuji za skryté bezdomovce. Bydlí na ubytovnách, kde jim to stát platí. Ale v podstatě jsou to také bezdomovci, je jich hodně. A obávám se, že bezdomovců bude přibývat.
Jak to? Vy je máte inspirovat svým příběhem, aby jich spíš ubývalo.
Sám to nezachráním. Vidím, že na ulici přibývají mladí. Přibývá lidí, které nezajímá alkohol, ale drogy. Pro ně je to úlet. To se může zhoršovat a s tím budou problémy.
Letos v květnu předal spolek SISU dvěma bezdomovcům malý dřevěný domek s nejnutnějším vybavením. Obydlí u parkoviště na okraji Plzně pomáhali tři měsíce stavět dva lidé bez domova, kteří se do něj pak nastěhovali – Stáňa a Tonda. Nový domov nezískali ale zadarmo. Musí parkoviště hlídat, o dům pečovat, zajišťují pořádek v jeho okolí i v dalších vytipovaných oblastech města.
Domek pro bezdomovce v Plzni (21. 5. 2024)
