Nejbizarnější sochou v Plzeňském kraji čtenáři zvolili přeštické vepříky.

Nejbizarnější sochou v Plzeňském kraji čtenáři zvolili přeštické vepříky. | foto: Martin Polívka, MF DNES

Nejbizarnější sochou kraje jsou vepříci, řekli čtenáři v anketě

  • 7
Vepříci z Přeštic zvítězili v anketě iDNES.cz a MF DNES o nejbizarnější sochu v kraji. Od 1 343 čtenářů, kteří se zapojili, získali 648 hlasů. Druhé místo si připsaly také Přeštice, kosmonauti postavení v akci Z se zamlouvali 325 hlasujícím. Celostátní kolo, kde budou i vepříci, začne v pátek.

Jediným městem, které mělo v anketě hned dva zástupce, jsou Přeštice na Plzeňsku. A právě zdejší sochy nejvíce zabodovaly. 

Vítězem krajského kola ankety o nejbizarnější sochu jsou vepříci, kteří získali 648 hlasů. Sousoší připomíná přeštické prase - tedy černostrakatého křížence, který byl vyšlechtěný právě tady a město proslavil.  

Sousoší vepříků připomíná černostrakaté prase vyšlechtěné v Přešticích.

"Autorem ojedinělého zvířecího sousoší z konce padesátých let 20. století je akademický sochař Jaroslav Podmol, který žil v letech 1925-1995. Vyrobeno bylo v keramických závodech v Horní Bříze pro okresní zemědělskou výstavu," upřesnila vedoucí muzea Dům historie Přešticka Drahomíra Valentová.

Podle jejích slov se pro vepříky po výstavě dlouho hledalo vhodné místo. Od konce 70. let 20. století stojí před budovou JZD,  která tehdy byla nově postavená. 

Přeštičtí mají prasátka rádi a se zájmem se u sousoší zastavují také návštěvníci města. Vepříci jsou dokonce i na turistickém razítku a pohlednici města.

Kompletní výsledky krajské ankety najdete zde

Druhé místo obsadil přeštický památník československo-sovětského přátelství v parčíku u hlavní silnice na Plzeň. Hlas mu dalo 325 čtenářů.

Památník byl slavnostně odhalen v roce 1983 v tehdejším parku V. I. Lenina při večerní mírové manifestaci u příležitosti 66. výročí VŘSR a zobrazuje dva vznášející se kosmonauty.

Památník československo-sovětského přátelství.

"Pomník byl vybudován v akci Z jako výraz přátelství k Sovětskému svazu. Na řešení se podílel kolektiv Vysokého učení technického v Praze, v čele s děkanem Janem Sedláčkem. Umělecké řešení provedl zasloužilý umělec akademický sochař Ludvík Kodym," vysvětlila Valentová.

Památník slouží jako orientační bod při různých schůzkách a srazech. Protože se kosmonauti legračně vznášejí a leží na sobě, místní si zkrátka dávají dostaveníčko "u dvou teplých kosmonautů".

Třetí příčka patří sochám hutníka a železničáře na plzeňském Hlavním vlakovém nádraží. Tihle chlapíci si připsali 170 hlasů. 

"Sraz na nádraží u hutníka". Tuhle větu slyšel snad každý Plzeňák, který někdy jel vlakem na školní výlet. A právě sochy hutníka a železničáře z vestibulu plzeňského nádraží nesměly v anketě o nejkurióznější sochy chybět.

Cvrkot v nádražní budově, kterou těžce poškodilo bombardování na konci II. světové války, sledují už asi šedesát let. Sochy vznikly v padesátých letech minulého století a staly se součástí nové úpravy vestibulu.

Hutník na nádraží v Plzni.

"Ta zahrnovala také lunety a reliéfy na stěnách. Současně byl nad hlavní schodiště umístěn sochařský portrét prezidenta Gottwalda," říká plzeňský architekt Pavel Domanický.

Autory železničáře jsou akademičtí sochaři Vjačeslav Irmanov a Karel Čermák. "Sochu kovodělníka, v Plzni se mu ale říká hutník, vytvořil akademický sochař Ladislav Novák. Obě sochy jsou ze sádry. Úprava povrchu imituje patinovaný bronz. Sokly mají povrch z umělého kamene. Z stejného materiálu byl proveden sokl a orámování otvorů na všech stěnách vestibulu," popsal Domanický.

Před několika lety České dráhy usilovaly o odstranění soch jako nežádoucího dědictví minulé éry. Podle Domanického ale možná byla hlavní důvodem skutečnost, že sochy byly ve špatném stavu a vyžadovaly opravu.

Finalisty ze všech krajů najdete ZDE

"V té době již ale byla budova nádraží kulturní památkou a tak byl památkový ústav proti jejich odstranění. Sochy jsou totiž součástí dochované úpravy, která je kvalitní a není neúnosně ideologická a sochy samy jsou kvalitními uměleckými díly," vysvětlil tehdejší postoj památkářů Domanický.

Dvojice soch se však dočkala opravy až loni při celkové opravě vestibulu nádraží, která respektovala podobu z roku 1956, samozřejmě s výjimkou Gottwaldova portrétu Gottwalda.

Sochou, která obsadila čtvrté místo je Švihák lázeňský s 132 hlasy. Najdete ho centrálním parku Konstantinových Lázní. Celodřevěná socha vysoká asi 2,5 metru stojí u fontány od loňského července.

Švihák lázeňský.

"Šviháka vytvořil při zdejším dřevosochařském sympoziu akademický sochař Jaroslav Šindelář ze Lhoty u Plzně. K nám do lázní jezdí moc rád a chtěl městu věnovat 'něco extra', tak vytvořil šviháka," říká starosta Konstantinových Lázní Karel Týzl.

Socha je vyřezaná ze stromu z lázeňského parku a stojí na kamenném podstavci. Každoročně ji tu na doporučení autora natírají olejem, který zbude například v místní mateřské školce po smažení řízků.

"Je to prý osvědčený recept, aby dřevěná socha vydržela," konstatuje starosta a dodává, že švihák je oblíbenou zastávkou návštěvníků lázní.  Fotografují se s ním tak často, že už kolem něj vyšlapali v trávníku cestičku.

Poslední místo s 68 hlasy obsadila dřevěná socha, která stojí v Horské Kvildě na Šumavě. Je to dvoumetrový dubový Rankl Sepp - pravým jménem Josef Klostermann. 

Poslední šumavský obr a silák Rankl Sepp.

Podle románů milovníka Šumavy Karla Klostermanna se Rankl Sepp narodil v roce 1819. Žil v Ranklově a byl posledním šumavským obrem a známým silákem a měřil prý přes dva metry.

Jeho sochu vytvořil z dubového dřeva řezbář Ladislav Pavel - otec Pavla Pavla, známého dobrodruha, který rozpohyboval obří sochy na Velikonočním ostrově.

V krajském kole ankety mohli čtenáři dát hlas dvěma sochám. Do republikového kola, které začíná v pátek 22. března ve 12 hodin ale postupuje jen ta nejúspěšnější.