Kapela Žlutý pes nehrála ve stejnojmenném pardubickém klubu více než dvacet let. Nyní je ale na tour ke čtyřiceti letům na hudební scéně a v sobotu její koncert zahájí novou sezonu pardubické hudební scény.
„Byl to náš nápad otevřít klubovou sezonu koncertem kapely Žlutý pes a sami jsme si i vybrali datum 28. září, protože si myslíme, že to v sobě má určitou symboliku,“ říká majitelka klubu Šárka Psotková.
Zdůrazňuje, že program ve „Žluťákovi“ bude multižánrový, zaujmout by měl příznivce klasického rocku, stejně jako vyznavače elektronické hudby.
Bude tedy i letos platit, že sobotní večery v klubu zůstanou ve znamení koncertů známých hudebních jmen?
Ano. Stejně tak to, že pátky budou věnované akcím, které do klubu také patří, ale jsou zaměřené na elektronickou hudbu nebo hip hop. Klub je koncipován multižánrově a napříč generacemi.
Jakými jmény tedy budete chtít přilákat mladé, i dejme tomu v uvozovkách staré publikum?
Mezi stálice, které oslovují právě to starší publikum, určitě patří Michal Prokop, který u nás zahraje na konci října. Jako speciální host s ním přijede americký skladatel, zpěvák a kytarista Jesse Ballard. Dalo by se říct, že do stejné kategorie už dnes patří také Mňága a Žďorp, jejichž vystoupení má u nás vždy velký ohlas. Muzikanti okolo Petra Fialy zahrají v čase, o kterém by se dalo říct, že už je předvánoční.
Pak samozřejmě budeme při koncertech mířit na mladší a ještě mladší publikum. Takže v listopadu bude u nás Lenny nebo na začátku prosince energetická bomba, kterou milují snad všichni mladí fanoušci, a to je kapela Skyline.
Nechceme také sázet jen na stálice a osvědčená jména, takže jsme pozvali například hradecké The Atavists, kteří jsou aktuálně držiteli dvou cen Anděl. Ze stejného důvodu jsme si vyhlédli i seskupení Timudej a Circus Problem. A má u nás v klubu místo také drum’n’bassová scéna a hip hop.
V programu je také mimořádný koncert domácí Vypsané fixy...
To je aktivita přímo samotných hudebníků. Chtějí se přesně na den vrátit po pětadvaceti letech na to samé místo, kde začala jejich kariéra. Kluci budou hrát na staré nástroje staré písně. Je to koncipované snad ani ne jako koncert, ale prostě mejdan Vypsané fixy po pětadvaceti letech. Proto se také akce uskuteční naprosto netradičně v pondělí. Ale to bude přesně to datum, ke kterému to kapela chtěla vztáhnout.
Výběr z podzimního programu Žlutého psa28. září 7. října 25. října 26. října 2. listopadu 8. listopadu 22. listopadu 7. prosince 14. prosince |
Takže iniciativa vzešla čistě z jejich strany?
Ano. Kluci z Fixy jsou takoví, jací jsou - tedy srdcaři, Pardubáci. Všude se k tomu hlásí a proklamují to. Takže toto byla jejich aktivita, sami si vybrali pondělí.
Michal Prokop, Vypsaná fixa, Mňága. Za nimi zřejmě míří jejich vrstevníci. Dá se říct, že publikum v klubu postupně se svými kapelami stárne?
Samozřejmě, že to tak do určité míry je. Na druhou stranu jsem vždy příjemně překvapená, jak třeba vypadají koncerty zrovna Mňágy a Žďorp. Tady by se dalo očekávat, že přijdou jen návštěvníci 50+. Ale vůbec ne. Většinou dorazí spousta lidí o dvacet a více let mladších a spolu s Petrem Fialou zpívají jeho písničky.
Ale my se snažíme dělat program opravdu multižánrově a díky tomu k nám chodí opravdu široké spektrum hudebních fanoušků. Od osmnáctiletých přes třicátníky až po sedmdesátníky, kteří přijdou na Michala Prokopa. A z toho mám velkou radost, protože tak by měl klub správně fungovat.
Míří k vám i studenti z univerzity?
Ne. I když jsme pro to dělali opravdu mnohé. Chtěli jsme zavést středy, které jsou všude po světě, ale například i v Brně, tradičním klubovým dnem pro vysokoškoláky. Právě v Brně funguje tato scéna v podobě klubu Fléda a studenti ho vzali za svůj. Jenže u nás se nám to nedaří. Jsme dvě stě padesát metrů od vysokoškolských kolejí a snažila jsem se navázat kontakty s univerzitou. Sama jsem tam deset let jako akademický pracovník působila. To prostředí znám, ale přesto se nám nepovedlo studenty přilákat.
Máte velkou výhodu v dlouholeté tradici klubu a publikum k vám míří. Co je vlastně pro vás konkurence? Koncerty v pardubické aréně?
Snažím se mapovat konkurenci v širokém okolí, včetně Prahy. Ale tohle je spíš otázka, jak my všichni vnímáme kulturu ve veřejném prostoru. Dokonce si myslím, že nemusím brát ohledy ani tak na to, zda je koncert v aréně, ale musím vnímat „kulturu zadarmo“. Tedy akce, které jsou na náměstích, v parcích, na loukách organizované veřejným sektorem, starosty či politiky. A aniž by si to lidé uvědomovali, tak při účasti na nich platí tu nejdražší vstupenku, která vůbec může být.
Co je váš sen? Kdo by podle vás mohl do Žluťáka přijet a ještě tam nebyl?
Takhle to nevnímám. Mým snem je, aby se obecně vrátila do kurzu hudební klubová scéna. Protože v dnešní době lidé vnímají často koncerty tak, že vidí na obrovskou vzdálenost jakéhosi performera, ale veškerý zážitek jim přenášejí velké elektronické obrazovky. A já věřím, že budoucnost má i klubová scéna, kde lidé mají interpreta na dohled a jsou ochotni s ním sdílet emoce. To je mým velkým přáním, aby lidé stále vnímali klubovou scénu, kde jsou zážitky opravdové, a ne zprostředkované.
A nemohlo by k tomu přispět třeba to, že by kluby nezvaly jen osvědčená česká jména, ale nabídly také zahraniční kapely a interprety?
Platby za kapely za posledních pět let, kdy se v této branži pohybuji, strmě vzrostly. Vstupenky na klubový koncert zahraniční kapely by byly extrémně drahé. A navíc si nejsem vůbec jistá, zda by to lidé ocenili. Znovu se musím vrátit k tomu, že nejdříve musí výrazně nabýt na síle klubová scéna, kdy lidé ocení to, že mají interpreta skoro na dotek. Pak možná přijde čas vydat se i touto cestou. Navíc v současné době se koncertní scéna centralizuje jen do dvou měst, a to je Praha a Brno. V ostatních městech se prakticky nedají ufinancovat častá vystoupení zahraničních hudebníků.
