Dodnes ční za městem Bystré na kopci mohutný jasan, pod kterým rodáci po probdělé noci vyspávali. Čas nepohnul ani s kostelem sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské, ve kterém Vlastimil Brodský v roli Očenáše vyhrával s chrámovým sborem pokrokovou píseň o běhu dějin.
U cesty na Nyklovice se čím dál víc v zeleni krčí i zbytky komína a pece staré vápenky, která ve filmu posloužila jako kulisa posledních okamžiků pošťáka Bertina (Pavel Pavlovský), který zde byl zastřelen.
„Kdo vyměnil jejich osudy, zamíchal jejich karty a vrhnul jejich kostky? Kdo?“ ptají se možná mnozí na místě stejně jako Martin Růžek coby vypravěč ve filmu.
Bertin má svůj předobraz ve skutečném pošťákovi z městečka Kelč, které posloužilo jako předobraz filmových Rodáků.
Podle Vojtěcha Jasného byl informátorem Státní bezpečnosti a napomohl k zatčení místního faráře Františka Mikulky. Když dorazil na domluvené místo, kde na něj měla čekat odměna, byl místo toho zastřelen jako „srnec“.
Dnes už vápenku, tak jak je zachycena s pošťákem ve filmu, připomínají jenom zarostlý komín a vápenné pece. Příroda si bere všechno zpět.
„Nebyl jsem tady už několik let, ale nestačím se divit, jak je to všechno zarostlé. V 60. letech byl okolo ještě dřevěný pavilon, právě z něho mířila na pošťáka puška, kterou byl zastřelen. Shodou okolností ho v půli filmu majitelka začala bourat, protože padal. Nevěděla, že se tam bude ještě natáčet. Když se o tom dozvěděl režisér Jasný, hnal za majitelkou a prosil ji, ať to ještě nebourá. Dřevěné přístřeší zbourali až po natáčení,“ vzpomíná na slavný film Zbyněk Unčovský, který dnes provází po památkách v Bystrém.
Kolem Bystrého bylo několik lomů
Městečko na pomezí tří krajů leží na geologickém podloží z vápence, které se táhne až do Moravského krasu. V okolí Bystrého bylo v minulosti několik lomů.
Ten, který se dostal na filmové plátno, byl největší. Samotná šachtová pec u vápencového lomu pochází z 19. století. Tyto pece již k výpalu používaly uhlí a proces výpalu produkoval rychle pálené vápno.
„Byl tady nájezd pro vozíčky, které najížděly z vápencového lomu. Topilo se z druhé strany. Fungovat vše přestalo s koncem míru, tedy na začátku druhé světové války. Zajímají se o ni nějací památkáři přes vápenky,“ dodal Unčovský k peci, která ukončila činnost současně s ložiskem, jenž se dostalo do potíží se skrývkou v důsledku nepříznivé geologické situace.
Při procházce lomem narazí zvídavý výletník i na opuštěnou za normalizace postavenou střelnici Svazarmu. Spojitost s filmem se sice nabízí, ale místo jejího vzniku je podle znalého průvodce čirou náhodou.
A proč si Vojtěch Jasný vybral k zákeřnému mordu právě vápencový lom? „Potřeboval odlehlé místo, které je daleko od lidí tak, aby střelbu nikdo neslyšel,“ říká Zbyněk Unčovský, jehož otec si ve filmu zahrál stejně jako většina starousedlíků.
Kraj, kde voda mizí v zemi
Geologické podloží z vápence ukrývá v lesích u města Bystré jedno zmizelé tajemství. Ještě v první polovině 20. století se v panském lese nacházelo několik malých rybníků. Jednoho dne v roce 1945 po průtrži mračen jeden z rybníčků zmizel. Doslova se pod ním podle pamětníků otevřela země.
Zbyňku Unčovskému bylo v té době patnáct let. Pamatuje si, jak ze zvědavosti strkal hlavu do asi 30 centimetrů široké díry, do které padala voda kamsi do hlubin.
Všichni dobří rodáciČeský film, který natočil v roce 1968 režisér Vojtěch Jasný. Legendární snímek vydržel v kinech jenom čtyři měsíce, poté byl přes dvacet let zavřený v trezoru. I tak jej vidělo více než 900 000 lidí. Obnovenou premiéru měl snímek až po listopadu 1989. Na Mezinárodním filmovém festivalu v roce 1969 v Cannes získal cenu za nejlepší režii, dále cenu Trilobit 1968 za režii a Trilobit 1968 za herecký výkon Vladimíru Menšíkovi. Tentýž herec byl v roce 1969 za svůj výkon oceněn Malým zlatým sluncem na FFM Trutnov a Výroční cenou Karel 69 časopisu Kino. Volným pokračováním filmu byl česko-americký Návrat ztraceného ráje. Vojtěch Jasný (1925) je českoamerický scenárista, režisér, fotograf a vysokoškolský pedagog. Natočil 61 filmů. Z období před odchodem do exilu v roce 1970 patří k jeho nejznámějším filmy Zářijové noci, Přežil jsem svou smrt, Touha či Až přijde kocour. |
„Revoluční národní výbor poslal do Brna zprávu speleologům. Objevil se tady krasový badatel Karel Absolon. Tehdy přijel autobusem, přes rameno měl desítky metrů lan. Když to uviděl, požadoval zvětšit díru, aby do ní mohl vlézt. Konšelé se radili, jak to udělat. Jednoho napadlo, že tam nastrkají střelivo, odpálí a výbuchem se díra rozšíří. A jak to dopadlo? Výbuchem se to celé nadzvedlo, spadlo dolů a voda z potoka tekla dál do dalšího rybníka,“ říká k nezdařenému průzkumu sedmaosmdesátiletý pamětník. V roce 2000 se situace opakovala. Jen asi čtyři metry od původního místa se voda opět vydala do útrob země.
„To jsme byli už opatrnější,“ říká Zbyněk Unčovský. „Opět jsme upozornili Moravský kras. Přijeli dva doktoři, kteří řekli, že musíme sehnat lidi, kteří pomohou díru rozšířit. Doporučili amatérské speleology z Chýnova. Přijeli, bylo jich asi patnáct. Začali kopat a vše vypadalo slibně,“ popisuje tehdejší zastupitel.
Jeskyňáři se opravdu činili, spali na místě ve stanech, pracovali den co den čtrnáct dní... Až jednoho dne přišla průtrž mračen a všechen materiál, co vykopali, spláchla do díry, ucpala ji a voda opět tekla dál lesem.
„Už se nenašli žádní dobrovolníci, aby tam za stravu pracovali. Proto to opět usnulo, ale věřím, že nějaká podobná příhoda čeká na další generaci,“ dodává Unčovský.
Vápenka u Bystrého.
Mapy poskytuje freytag & berndt. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost také vytváří knižní sérii Toulavá kamera s tipy na výlety po celém Česku, která je ideálním dárkem pro obdivovatele krás naší vlasti.
