Pardubický zámek patří nyní stavebním dělníkům. Na přestavbu čekají nejen sály.

Pardubický zámek patří nyní stavebním dělníkům. Na přestavbu čekají nejen sály. | foto: Pardubický kraj

Oprava pardubického zámku odhalila zajímavosti z jeho stavební historie

  • 3
Rekonstrukce pardubického zámku, která začala letos v lednu, s sebou sice přináší jisté nepohodlí a omezení pro návštěvníky, ale také nečekané objevy a odpovědi na zatím nezodpovězené otázky týkající se stavební historie zámku.

Zajímavou a nečekanou podívanou nabídl archeologický průzkum pod budoucí expozicí pernštejnské zbrojnice, a to na opevňovací zeď, o které dosud nikdo nevěděl. Navíc pomohl datovat dřevěné stropy a podlahy jižního a východního křídla paláce.

„V rámci opravy řešíme dlouhodobé stavebně technické problémy památky, například podlahy ve druhém patře v bývalých expozicích přírody a numismatiky. Protože se prohýbaly, nemohli jsme do nich pustit více než třicet lidí najednou. Nyní průzkum potvrdil, že konstrukce jsou v pořádku a stačí obnovit horní vrstvy podlah. Navíc díky dendrochronologii víme přesně, ve kterém roce byly pokáceny stromy na stropní trámy,“ uvedl ředitel Východočeského muzea v Pardubicích Tomáš Libánek.

Jeho slova potvrzuje stavební historik František Václavík: „Dřevo na výrobu bylo v lese pokáceno v zimě mezi lety 1541 a 1542 a bylo vybráno z dostupných druhů - jedle, borovice i smrku. Stropní trámy, které kazetový strop Sloupového sálu vynáší, byly otesány ze stromů pokácených v další zimní sezoně. Lze tedy předpokládat, že strop vznikl v roce 1543 či o několik málo let později, kdy dřevo bylo relativně vyschlé.“ 

Ostatní odhalené stropní a podlahové konstrukce jsou mladší. Další významný nález vyšel z archeologického průzkumu, který doprovázel stavební práce v hospodářské budově čp. 2.

„Při průzkumu jsme narazili na opevňovací zeď z doby prvních let vlastnictví Viléma z Pernštejna, o jejíž existenci jsme neměli tušení,“ řekl Libánek.

Jak pardubický hrad vypadal předtím, než jej Vilém z Pernštejna v roce 1491 koupil, je pro historiky stále tajemstvím. Nově objevená mohutná zeď o šířce 130 centimetrů protínala budovu čp. 2 od severu k jihu. Je z kunětického kamene, který používali právě Pernštejnové. 

„Překvapivé bylo, že tato zeď byla částečně vybudována na zdi ještě starší a širší - omítnuté z obou stran. Tedy byla podhledová jak ze zámku, tak zvenku. Našli jsme dokonce její roh, což umožňuje určit přibližný směr: podél zámku a na nádvoří před něj. Z toho lze vyvodit, že zde starší, spodní ze zdí existovala v době, kdy ještě nebyl nasypán val a hrad byl chráněn čtyřmi okrouhlými věžicemi, jejichž částečně rekonstruovaný půdorys je k vidění v prostoru za zámkem, a hlubokým příkopem. Na jeho dně se mohla nacházet právě tato zeď, a tvořit tak část staršího opevnění,“ vysvětlila archeoložka Lucie Čiháčková. Na dně příkopu ležela kamenná dělová koule pravděpodobně z období třicetileté války.

Po Vilémově přestavbě hradu na zámek a proměně opevnění na mohutný sypaný val přestala opěrná zeď plnit svou funkci a byla zazděna do hospodářské budovy.