Podzemní systém chodeb a velitelských místností byl přichystaný pro 120 lidí z vojenského velitelství pro případ jaderného napadení. Dodnes je vybaven funkční telefonní ústřednou, výkonnou klimatizací nebo mohutným dieselovým elektroagregátem. Do unikátního protiatomového krytu se měli v případě atomové války uchýlit armádní velitelé.
Studenti, kterým na začátku padesátých let sloužil pardubický zámek jako vysokoškolská kolej, asi nebyli nadšeni, když se najednou museli vystěhovat. V té době však státní moc nemusela nikomu nic vysvětlovat, zejména šlo-li o obranu země.
A tak museli studenti a s nimi i několik nájemců zámeckých bytů zmizet, aby nebyli svědky přísně utajované stavby - budování protiatomového krytu v zámeckých valech.
"Vykopaná hlína se tehdy odvážela jen v noci a také ostraha vojenského objektu byla v civilu. Lidem přesto neuniklo, že se tady něco děje," uvedla průvodkyně pardubického muzea Jana Tichá.
Místo toho, aby zůstal systém velitelského zázemí, kam se mělo ukrýt 120 důstojníků v případě napadení "imperialistickými agresory", utajen, vznikla kolem jen řada fám.
"Jedna například říkala, že kryt byl spojen tunelem s okresním výborem KSČ (dnešní Dům hudby, pozn. red.), aby se mohli tehdejší funkcionáři rychle ukrýt. Tak to ale nebylo," dodala Tichá.
Za pravdu jí dává vybavení krytu: telefony s přímou linkou na vojenskou správu a lidové milice, ústředny a chemická očista od radiace. Ale žádná kuchyň ani vybavení pro dlouhodobý úkryt, než válka pomine.
"K dispozici tu byla jen rezervní zásoba konzerv, s dlouhodobým pobytem se nepočítalo," potvrdila průvodkyně.
Přesto dodnes kryt lidi láká a muzeum pořádá pravidelné prohlídky. Proto se zde také zachovalo plně funkční technické vybavení, které armáda modernizovala až do konce osmdesátých let.
