Za pár korun umí tiskárna rychle a přesně vytisknout model mnohonásobně zvětšeného viru ebola, Chrámu svatého Víta nebo Mendělejevovy tabulky prvků.
Autoři nenápadné konstrukce se třemi věžemi zdánlivě připomínající robotického pavouka se při vývoji 3D tiskárny museli inspirovat zvířecí říší. Nejenže ultramoderní stroj jako pavouk skutečně vypadá, ale pomocí plastové struny umí „spřádat“ i školní pomůcky.
Nejvíce na škole využívají pomůcky do chemie, biologie, matematiky, hudební výchovy, ale výjimkou nejsou ani hrdinové filmových trháků, mezi chlapci oblíbené malé nožíky a držáky na tužky v podobě čísla pí.
„Blíží se zápis prvňáčků, proto jsme se rozhodli pro malé děti udělat dárky v podobě funkční píšťalky,“ ukazuje ředitel svitavské školy na náměstí Míru Jakub Velecký píšťalku z modrého plastu.
3D tiskárny dnes nabízejí levnou alternativu masové výroby jakýchkoli drobných věcí pro školy.
Škola se už může pyšnit zásobou různých nápadů.
„Výuku chceme 3D tiskárnou více zatraktivnit a oživit, což se nám po půlročním provozu daří. Většinou to chodí tak, že učitelé školní nebo učební pomůcku vymyslí a žáci ji pomocí specializovaného softwaru naprogramují. Na tiskárnu se už dělají fronty, jaký je o ni zájem. Dokonce ji máme někdy puštěnou přes noc,“ říká ředitel.
Žáci s 3D modelováním uspěli v soutěži
Žáci, kteří modelování ve 3D propadli, dokonce uspěli ve vědeckotechnické soutěži a vyhráli týdenní stáž ve Francii. Je mezi nimi i Michal Maděra, kterému se podařilo najít efektivní způsob, jak převést modely 3D budov z virtuální mapy Google Earth do formátu vytisknutelného na tiskárně.
„Zatím to do této fáze nikdo nedotáhl. Naučil jsem se konvertovat různé formáty 3D modelů z virtuálního prostředí pro potřeby tvorby reálných modelů. Mám v plánu vytvořit i model svitavského náměstí,“ popisuje své úspěchy.
Ve škole tak mají plejádu budov od Karlštejna přes Chrám svatého Víta po svitavskou radnici či lanškrounský kostel.
Sedmák Jakub Vymazal zase vymodeloval bakterie a viry eboly či streptokoku v několikanásobně větším měřítku tak, aby je studenti neznali jen z okuláru mikroskopu, ale mohli si je vzít do ruky.
„Pro děti jsou hodiny s těmito pomůckami zajímavější, atraktivnější a víc je baví. Zda se to projevuje i na prospěchu, to zatím těžko říct,“ chválí si nový element ve výuce učitelka přírodopisu Pavlína Daňková.
Navíc se učitelé nemusejí bát, že by se plastová učební pomůcka poničila, a mohou ji tak bez starosti nechat kolovat.
„Chceme se stát kolegiálním centrem podpory pro ostatní školy. Rádi bychom na toto téma dělali školení, metodické pokyny a návody,“ nastínil ředitel školy budoucnost projektu, na kterém škola spolupracuje s brněnskou firmou dodávající 3D tiskárny.
