Prázdninová výstava Dámy s paletou, která potrvá až do 15. září, představuje díla třinácti malířek, jejichž cesta za vzděláním i samostatnou obživou nebyla snadná.
„Z těch nejznámějších jmenujme alespoň Jenny Salmovou, Amálii Mánesovou, Charlottu a Louisu Piepenhagenovy, Antonii Brandeisovou, Zdenku Braunerovou nebo Fanny Assenbaumovou,“ představila nejznámější autorky své doby kurátorka výstavy Šárka Leubnerová.
Práce těchto umělkyň, ve své době bezesporu odvážných a emancipovaných žen, doposud jen doplňovaly různé tematické a autorské výstavy, ač kvalitou se často vyrovnaly dílům svých mužských kolegů.
Je to v historii Výtvarného Hlinecka vůbec poprvé, co je ženám věnovaná samostatná výstava. „Pouze se objevily například na 30. Výtvarném Hlinecku v roce 1988, kdy byla výstava věnována rodině Mánesů, na 45. Výtvarném Hlinecku v roce 2004, kdy byla výstava Augusta Bedřicha Pipenhagena a jeho dcer. Další dílo některé z autorek se mohlo objevit i v jiných, nikoli monograficky, ale tematicky pojatých ročnících,“ uvedla na pravou míru ředitelka hlineckého muzea a galerie Adéla Mensová.
Emancipační proces v oblasti tvorby umělkyň s různou intenzitou probíhal celou společností v 19. století. Jejich umění se tenkrát poprvé – navzdory zakořeněným zvykům a genderovým předsudkům, které odmítaly představu samostatné umělecky vzdělané ženy – dostalo na profesionální úroveň.
Malířky byly výdělečně činné, zakládaly soukromé umělecké školy a jejich díla byla přijímána a hodnocena na výstavách. Jejich cesta za vysněným cílem však byla dlouhá a těžká. Vedle problémů s uměleckým vzděláním a vlastním prosazením narážely ženy i na společenské bariéry. Mnohé z nich zaplatily za možnost svobodné tvorby tím, že se dobrovolně vzdaly života v manželství, neboť „i ty nadané po provdání na štětec více nesáhly a barvy nechaly zaschnouti, jak se mnohokrát potvrdilo“. Touha po umělecké tvorbě však byla mnohdy silnější. „K docílení rovných podmínek v uměleckém světě bylo ještě daleko, ale byly to právě tyto dámy a nejenom ony, které učinily první kroky a otvíraly cestu ostatním,“ dodala Leubnerová.
Zatímco v Evropě byly ženám zpřístupněny výtvarné Akademie již v prvních desetiletích 19. století, u nás se dostaly k profesionálnímu výtvarnému vzdělání až se založením Uměleckoprůmyslové školy roku 1885, na pražskou Akademii byly přijímány až od roku 1920.
„Hlavní zábranou byla představa o zbytečnosti ženského vzdělání zakořeněná ve všech sociálních vrstvách. V měšťanském a šlechtickém prostředí se setkáváme s pokusy o její ‚racionální‘ vysvětlení: přílišný objem znalostí ženám škodí, jsou přepjaté, nervózní, muži se v jejich společnosti necítí dobře. Především však šlo o potenciální konkurenci na trhu práce, o ohrožení tisícileté mužské dominance,“ píše k tomuto tématu historička Milena Lenderová.
Vzdělání jen pro vyvolené
Jedinou možností tak byla soukromá studia u profesorů výtvarné Akademie nebo malířů-profesionálů, zvláštní přednost měly dívky z rodin umělců, ať už šlo o Marii Staubmannovou, Amalii Mánesovou nebo třeba sestry Piepenhagenovy. Prvním profesionálním uměleckým ústavem, který otevřel také Dámskou školu pro kreslení a malbu, byla v roce 1885 založená Uměleckoprůmyslová škola v Praze.
„Umělecké vzdělání na této škole doplňovalo všeobecnou výchovu, mělo šířit dobrý vkus v domácnosti a v rodině a poskytnout dívkám možnost živit se uměleckoprůmyslovou činností. Trvalo více než sto let, než se ženy dostaly ke stejnému vzdělání jako muži, na objektivnější hodnocení své umělecké práce si však počkaly ještě další desetiletí,“ dodala kurátorka.
Výstava Dámy s paletou je v hlinecké galerii otevřená kromě pondělí denně. Komentovaná prohlídka s autorkou výstavy proběhne 17. srpna ve 14 hodin. Zájemci o večerní prohlídku mohou výstavu mimo standardní otevírací dobu navštívit 18. července od 18 do 22 hodin.
