Jednačtyřicetiletý bigbíťák postavil první kytaru někdy ve svých sedmnácti letech.
"Byla to tehdy troufalost. Neměl jsem žádné zkušenosti ani znalosti. Tehdy byly v módě americké kytary Ovation, které měly místo dřevěné zadní desky plastový výlisek. A tak jsem k velké radosti svých užaslých rodičů doma rozdělal epoxid a laminoval na předem zhotovených formách z polystyrénu první nástroje," vzpomíná na úplné začátky Šťovíček, jehož firma BSG má dnes obchodní zastoupení v deseti zemích Evropy včetně Norska, Německa nebo Velké Británie. V nevelké manufaktuře v Žamberku vyrobí zhruba sto padesát kytar za rok.
Jan ŠťovíčekNarodil se v roce 1973 v Ústí nad Orlicí. Ve čtrnácti chtěl být strojvedoucím jako jeho otec, a tak po škole absolvoval železniční učiliště v České Třebové. Poté si dálkově udělal čtyřletou školu na výrobu hudebních nástrojů a dále ještě ekonomickou školu. Před vojnou a chvíli po ní pracoval na dráze, poté v soukromé strojírenské firmě. V roce 1996 se vydal sbírat zkušenosti do USA. Od svého návratu v roce 1999 vyrábí už jen kytary. |
Co vás vůbec vedlo k tomu, že jste si tu úplně první kytaru postavil?
Důvod byl prostý. Od třinácti let jsem hrál na kytaru a koupit si nějaký slušný nástroj byl v té době problém. A hlavně to byla výzva: zahrát si na kytaru, kterou si sám postavím.
Po krátkém působení na dráze a ve strojírně jste se na několik let vypravil do USA. Proč právě Amerika?
Byla to tak trochu náhoda. Do té doby jsem stavěl kytary jen ve svém volném čase, a když se mi naskytla možnost do Ameriky, neváhal jsem. A po návratu jsem byl stoprocentně rozhodnutý, že se výrobou kytar chci živit. Někteří lidé se mě ptali, proč jsem v USA nezůstal a nedělal kytary tam, když jsem měl tu možnost. I když to nebylo jednoduché rozhodování, vždycky odpovídám, že každý by měl jít do světa, aby poznal, kde je doma.
Od roku 2002 výroba roste. Kolik kytar jste vyráběli na začátku a kolik jich vyrábíte dnes?
Zpočátku to bylo jen pár nástrojů za rok. O dva roky později jsme začali vyrábět 150 až 180 kytar za rok. A tohle číslo si víceméně udržujeme. Od začátku ve dvou lidech, dnes kytary staví šest lidí a vzhledem k tomu, že chci zachovat opravdu individuální přístup ke stavbě každého nástroje s velkým podílem ruční práce, nechci tenhle stav nijak dramaticky měnit.
Děláte kytary jen na zakázku, nebo i na "sklad", které si dosud nikdo neobjednal?
Vyrábíme především kytary na zakázku, kde si buď obchodník, nebo přímo konečný zákazník může určit úplně každý detail kytary. Ať už se jedná o použité dřevo, šířku krku.... Některé nástroje musíme ale vyrobit na různé veletrhy a výstavy, na kterých vystavujeme, třeba na Frankfurt Musikmesse nebo Music China - Shanghai.
Kteří kytaristé na vaše nástroje hrají?
Je jich celá řada. U nás je to třeba Radim Hladík, Honza Křížek, Lenka Dusilová, Xindl X nebo kluci ze skupiny Buty. Na Slovensku třeba Pavol Hammel, Američan Vicki Genfan, Paul O´Brien z Kanady, Uli Kringler z Německa nebo australský jazzman a bluesman Tommy Emmanuel.
Jak se o vás muzikanti na přesyceném trhu dozvěděli?
V dnešní době je veliká konkurence úplně ve všem a prosadit se opravdu není vůbec jednoduché. Možná to bude znít jako klišé, ale myslím si, že když člověk dělá svoji práci opravdu poctivě, věří tomu co dělá, je trpělivý a snaží se udělat maximum, tak se mu to podaří. A v neposlední řadě musí mít také notnou dávku štěstí.
A čím jste si přízeň předních hráčů vysloužil?
Ono to šlo tak nějak pozvolna. Ze začátku jsem se orientoval pouze na zahraničí. Začali jsme prodávat kytary do USA, Švýcarska, Německa, Norska a doma, v Čechách a na Moravě o nás moc lidí vůbec nevědělo. Dokonce jsem se setkal i s tím, že si někdo myslel, že se jedná o zahraničí kytary. Jsme opravdu malá firma a nemáme na marketing tým lidí s velkým rozpočtem. Funguje to asi tak, že si o našich nástrojích muzikanti mezi sebou řeknou a navzájem doporučují.
Máte zastoupení v mnoha zemích včetně Ameriky. Tohle přece není u českých firem úplně běžné. Jak se vám to podařilo?
Inu, snažíme se. Rozhodně nesedíme doma a nečekáme, až si nás někdo všimne. Pravidelně objíždím různé výstavy a veletrhy, snažím se najít a oslovit ty správné obchodníky, kteří jsou unaveni z ne příliš kvalitních produktů z Asie, kteří stále dokážou poznat kvalitní dřevo a ocenit ruční práci a poctivé řemeslo. A samozřejmě, které zaujme zvuk našich kytar.
Jak trávíte svůj volný čas?
Hrát na kytaru mě bavit nepřestalo, takže je to asi můj největší koníček. Několik let hraji ve skupině Hashberry, kterou jsme založili společně se zpěvákem Petrem Nýdlem. Pak ještě hraju ve dvou formacích, se svým bratrem a v projektu kamaráda Libora Pavlaty, který pořádá hudební festival Jam Rock. Rád taky lezu po horách a mám hodnou ženu a čtyři zdravé děti.
