„Myslím, že se bude návštěvníkům líbit, je udělaná krásně mnohovrstevnatě. Vypořádala se s tím, že je téma celnictví na jednu stranu velmi akční a na druhou suchopárné, ale autoři expozice to zvládli. Když se lidé přijedou na Králicko toulat po pevnostech a po kopcích, mají kde se zastavit a na co se podívat,“ řekla historička a odbornice na dané téma Marie Macková, jinak také autorka dvou historických detektivek z prostředí celníků a pašeráků na Králicku.
Nové muzeum zaujalo i dalšího hosta při slavnostním otevření muzea, emeritního generálního ředitele celní správy Zdeňka Richtra. „Za to, že tady vzniklo toto dílo, mohou být vděčni všichni, kteří prošli Celní správou. Musí za tím být spousta práce. Věřím, že bude inspirativní pro znalce i laiky. Jsem překvapen množstvím exponátů, často výjimečných,“ řekl Zdeněk Richtr.
Muzeum v oblasti jako stvořené pro pašování zboží přibližuje vývoj celnictví a pašeráctví od starověku, přes dobu reforem za Marie Terezie a Josefa II., období první republiky a komunistickou éru až po současnost. Podle autora projektu prezidenta Vojensko-historického klubu Erika Brno Richarda M. Sichy může být pro návštěvníky atraktivní už tím, že spojuje věčná témata – pohyb zboží, cestování a touhu člověka nějakým způsobem se obohatit.
Navíc si lidé ze střední a starší generace mohou vybavit vlastní vzpomínky na to, jak cestovali přes hranice, byli prohlíženi, co se pašovalo a čeho byl nedostatek. Expozice připomíná, že pašování bylo běžnou součástí životních osudů v pohraničí, živilo celé rodiny, občas nastal problém, když se například sblížili dcera pašeráka s členem Finanční stráže. Návštěvníky zřejmě upoutají ukázky pašovaného kontrabandu.
Šmelina, drogy i kontrola radioaktivních předmětů
„Tahákem expozice budou exponáty, které tvoří takzvanou potravinovou šmelinu po roce 1945 a běžně vystavované nejsou. Jsou to sušené maso v konzervách, ze kterých se už vytratil botulotoxin, čaje wehrmachtu, poválečná americká pomoc z UNRRY, která se stala předmětem šmeliny v době hladu a lístkového hospodářství, kdy potraviny byly na příděl,“ řekl Sicha.
Zaujmou i ukázky pašovaných cigaret, tabáku, alkoholu, nástrojů, kterými celníci kontrolovali radioaktivní předměty, pomůcky na odhalování drog či různá „šťouradla“ do dutin aut nebo železničních vagonů.
Zatímco domácí návštěvníci ocení staré filmové záběry, na nichž nechybějí místní občané, odborníci zase třeba zařadí mezi nejcennější exponáty celní tarify z tereziánského období. Některé části jsou stylově zařízené, například služebna Finanční stráže nebo kancelář komisaře Finanční stráže Josefa Němce, manžela spisovatelky Boženy Němcové.
„Moc se mi líbí, že si zde dovolili zbořit některé mýty a Josef Němec je prezentován jako úředník Finanční stráže, nikoli jako manžel své slavné ženy,“ řekla Marie Macková.
Náboženské knihy a pornočasopisy byly postaveny na jednu rovinu
V Králíkách jsou vystavené také stejnokroje, brašny a uniformy, výstroj, výzbroj a pomůcky celníků, plomby, cejchované míry, speciální celní platidla, starší i novodobější razítka, příručky či písemné záznamy.
Zajímavým tématem je ideologická diverze, třeba když lidé pašovali bible v době, kdy byly náboženské knihy a pornočasopisy postaveny na jednu rovinu a celníci byli za jejich „záchyt“ odměňováni. Expozice připomíná i pašování toaletního papíru v době „toaletních krizí“ v letech 1967 a 1988.
Autorům se také podařilo odlišit témata celníků, pasové kontroly a pohraniční stráže, i když se nositelé těchto uniforem na hranicích ve službě potkávali.
Stovky exponátů byly zapůjčeny z mnoha sbírek muzejních i od soukromých sběratelů, řada těch z novější doby pochází přímo z Králicka. Podle Sichy muzeum vznikalo sedm let, díky velkému nasazení tří desítek dobrovolníků náklady dosáhly jen asi milion korun včetně dotace od Pardubického kraje.
„Museli jsme číhat na to, co se vyhazovalo či stěhovalo, ale díky dobrému srdci celníků a lidí, kteří fandí svému vlastnímu povolání, se nám podařilo tyto věci zachránit někdy až skoro ve sběru,“ dodal Sicha.
Výstavní expozice zaměřená na historii celnictví existuje v České republice jen jedna, a to ve sklepních prostorách budovy plzeňského celního úřadu a její prohlídka je možná v předem dohodnutém termínu návštěvy. V Králíkách má nádherné umístění na centrálním náměstí v bývalém gymnáziu, část těchto prostor už slouží Mateřskému centru Emma a Spolku seniorů Králicka. „Mám především radost z toho, že opuštěné vzdělávací objekty dostávají novou náplň. Unikátní je v tom, že ji připravili dobrovolníci,“ řekl při otevření expozice hejtman Martin Netolický.
Východočeský památník celnictví bude otevřen zatím jen několik dní v týdnu, neboť spolek není schopen zajistit celotýdenní provoz. Otvírací doba, popřípadě její změna, bude zveřejněna na webových stránkách muzea.
Není vyloučeno, že se celníci na hranice vrátí, říká zkušený celník z KrálickaV jedné z mnoha vitrín nového králického památníku celnictví se nachází kožená brašna. Kdysi patřila celníku Ladislavu Brůhovi z Červené Vody. „V této brašně jsem nosíval razítko, kterým jsem potvrzoval vývoz zboží, peněz a tak dále, odbavil jsem s ní mnoho set tisíc cestujících,“ říká dnes 72letý emeritní celní rada, který po studiu na králickém gymnáziu nastoupil k celní správě v roce 1967 a setrval u ní do konce roku 2011. Podle něj je Králicko regionem celníků a financů, ostatně i tamní gymnázium dodalo celní správě spoustu absolventů. „Dnes už je generace, která se na hranicích s celníky nepotkává, chodí si a jezdí, kudy chce a je dobře, když se v novém muzeu dozví, že tato profese existovala a že jsme chránili ekonomické zájmy tohoto státu podle tehdejší legislativy,“ říká bývalý celník. Když kdysi nastupoval do služby, dostal dva papíry formátu A4. Na jednom bylo 45 položek zboží, které se nesmělo z Československa vyvážet, na druhém 38 položek zboží, které se mohlo vyvézt, ale ten, kdo si ho u nás koupil, musel za něj zaplatit 300procentní správní poplatek. „Takže když si třeba občan Sovětského svazu zakoupil v tehdy oblíbených Karlových Varech lustr za 1 500 korun, ještě musel na hranicích zaplatit 4 500 korun za vývozní povolení. To jsou absurdity, které dnes nikdo nepochopí. Nesmělo se vyvážet jižní ovoce, kakao, sledovali jsme množství vyváženého masa, obuvi... V hotovosti se smělo vyvézt jen 300 korun, a to s podmínkou, že se dovezou zpátky,“ říká celník, který vzpomíná i na to, jak na česko-polských hranicích odbavoval „celé vagony stranických tajemníků, kteří jezdili studovat vysokou školu politickou v Moskvě“. A protože se méně létalo, může vzpomínat na řadu známých politiků, sportovců nebo umělců, kteří cestovali vlaky. Počínaje Marií Tauberovou nebo Helenou Vondráčkovou až po odbavení salonního vagonu s ministerským předsedou Oldřichem Černíkem. „Příjemnou vzpomínku mám na ministra financí v osmašedesátém roce Bohumila Suchardu, který cestoval do Polska. Tehdy se celníkům, na rozdíl třeba od pracovníků Českých drah, neplatili příplatky za soboty a neděle. My jsme si mu postěžovali a výsledek se dostavil poměrně záhy,“ zavzpomínal Ladislav Brůha. Osobně za jeden z nejdůležitějších zásahů považuje odhalení jednoho Poláka, kterému našel pod sedadly škodovky velké množství poschovávaných náhradních dílů právě do automobilů značky Škoda. Díky tomu policie brzy nato odhalila, že se tyto součástky kradly tehdy v polovině sedmdesátých let z vagonů v Mladé Boleslavi ve velkém. Podle něj je dobře, že některá někdejší omezení a restrikce už neexistují. „Na druhou stranu si však jako celoživotní celník říkám, že z hlediska nežádoucích věcí, jako jsou drogy, je otázkou, jestli je úplně dobře, že jsme hranici vyklidili. Víc je ovšem těch pro než těch proti,“ říká místopředseda Východočeského klubu celních veteránů, který nevylučuje i to, že se celníci jednou na hranice vrátí. „Mám dojem, že se malými krůčky ta doba přibližuje, vyloučit se to nedá. Nebude to ani za rok, ani za pět let, ale za deset let už možná ano. Schengenská dohoda nemusí trvat věčně. Pokud k tomu dojde, bude to pro stát ekonomicky hodně náročné, protože jsme se všech objektů zbavili. Někdy si myslím, že jsme měli volit cestu pronájmu, a ne prodeje objektů,“ dodal Ladislav Brůha. |
