Bez fotoaparátu se dnes čtyřicetiletý rotmistr Daniel Hlaváč neobejde. Na sedmero misích v zahraničí, včetně těch v Afghánistánu, jej měl vždy po ruce. Foťák nosí pořád na krku, protože jak říká: „Když je v baťohu, tak nikdy nemůžu udělat dobrou fotku. Než bych ho vytáhl, spontánní okamžik je pryč.“
S fotoaparátem jezdí na mise jako jeden z mála. „Chci ukázat, co děláme, jak žijeme. V sedm hodin ráno přijdeme do „kasina“, zavře se za námi brána, občas vyjedeme na výcvik, na letiště na seskoky. To nás lidé vidí maximálně při přesunech, ale už nevědí, co děláme na misích, jakým způsobem probíhá výcvik, jak je náročný,“ uvádí.
„V časopise jsem si prohlížel hlavně fotografie“
Důvod, proč Daniel Hlaváč začal fotit, je také v tom, že nebyl nikdy moc velkým čtenářem. „Když se mi do rukou dostal nějaký časopis, prohlížel jsem si v něm hlavně fotky. Když jsem byl na své třetí misi v Kosovu, kamarád tam měl časopisy o focení,“ popisuje své začátky.
Natolik ho fotografie oslovily, že si s kamarádem koupil zrcadlovku. Ohromily ho i snímky válečných fotografů Jamese Nachtweye či Jana Šibíka, kteří se pohybovali ve stejných podmínkách jako chrudimští výsadkáři. A tak začal spoušť fotoaparátu mačkat sám.
Přitom se považuje hlavně za vojáka plnícího rozkazy. V první řadě proto na misích musí řešit především vojenskou situaci, teprve když je klid, začíná fotografovat.
„Byly chvíle, kdy jsem byl poslaný s jinou jednotkou na patrolu, abych průběh zdokumentoval. I tak jsem ale v první řadě voják,“ říká muž, který je v armádě od roku 1999. Zvládat tolik věcí najednou by nešlo bez lidí, na které je spoleh. Na misích si vojáci nemůžou žádné riziko dovolit.
Riskantní mise v Afghánistánu
Daniel HlaváčNarodil se 31. prosince 1974 v Ústí nad Orlicí. Dětství prožíval v České Třebové, kde se později vyučil mechanikem. S rodinou dnes žije v Dětřichově u Svitav. Po vykonání základní vojenské služby v roce 1994 se v roce 1999 stal vojákem z povolání. Od začátku je příslušníkem 43. výsadkového mechanizovaného praporu Chrudim, kde v současné době zastává funkci zástupce velitele čety. Jako voják 4. brigády rychlého nasazení se zúčastnil několika zahraničních misí. Dvakrát působil v Bosně a Hercegovině, dvakrát v Kosovu a také v Afghánistánu. S fotografiemi z misí získal ceny a čestná uznání ve třech ročnících prestižní fotografické přehlídky Czech Press Photo. Za fotoreportáž z Kosova sbíral vavříny také v Národní soutěži amatérské fotografie. Své snímky, které vznikají výhradně analogovou cestou, už vystavoval ve Strahovském klášteře, Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, Vojenské akademii ve Vyškově, ale i v prostorách Velitelství NATO v Bruselu. |
„Nejvíc jsem se zapotil v Afghánistánu v roce 2009, kdy jsme prováděli aeromobilní operace, při kterých jsme byli nasazováni na území, kam bychom se auty normálně nedostali. Pak jsme pokračovali po svých pěšky. Je to prostě o tom, soustředit se na danou situaci. Zjišťuji pozice svých kolegů kolem sebe. Při tom otočení zvednu foťák, kouknu, zmáčknu a přes hledáček vidím, že tam jsou. Vracím se zpátky a působím zase jako voják. Takhle vznikají ty fotky,“ popisuje zrod série snímků z Afghánistánu.
Setkal se i s krutou realitou války v loňském roce při útoku sebevražedného atentátníka u základny Bagrám v Afghánistánu, kde zahynulo pět českých vojáků. Čtyři z jeho kolegů byli ze základny v Chrudimi.
„Hned jsem věděl, že je potřeba naše padlé kamarády připomínat těmi fotografiemi. V televizi i na internetu běžela charitativní kampaň, kde byly vidět fotky, které jsem z devadesáti procent dělal já. Kromě jednoho kluka z Žatce to byli všechno naši kluci z roty. Když jsme nebyli na misi, potkávali jsme se každý den. Na cvičeních jsme spali vedle sebe ve stanech. Mrzí mě, že jsem s některými neměl víc fotek,“ vypráví Hlaváč.
Sám netuší, zda by ho válečné prostředí lákalo jako válečného fotoreportéra. „Nevím, jestli by mě to v civilu nějakým způsobem dohnalo. V armádě jsem přímo u zdroje,“ uvádí. Kamarádi se ho spíše ptají, co bude dělat, až půjde do civilu. Práce v ateliéru to ale překvapivě nebude. „Přišel bych o takhle výjimečné téma. Je to práce navíc, která mě ale hrozně baví,“ říká.
Nevyvolané filmy uchovává v ledničce
Na sedmi misích nafotil tolik snímků, co běžný smrtelník zřejmě nepořídí za celý život. „Dělá to tak přes 100 kinofilmů za misi, v Afghánistánu v roce 2009 jsem nafotil něco přes 11 tisíc fotek. Z roku 2011 mám ještě spoustu nevyvolaných filmů, které schraňuju v ledničce, aby se nezkazily. Když jsem byl v Afghánistánu naposledy, nafotil jsem asi šest tisíc fotek,“ uvádí.
Teď své akční snímky, na nichž ukazuje průběh zahraničních misí, výcviky u výsadkového praporu, ale i běžný život kamarádů v uniformě, přivezl jenom kousek od kasáren, do Regionálního muzea v Chrudimi. Pro čtyřicetiletého vojáka je to první výstava v Chrudimi. Zájemci budou mít možnost popovídat si s Danielem Hlaváčem o jeho neobyčejném koníčku na besedě v Regionálním muzeu v Chrudimi v úterý 14. dubna od 17 hodin. Výstava fotografií potrvá do 22. dubna.
