Že je něco jinak, je patrné i při detailnějším pohledu na některé z betlémů. Jesličky, oslíka nebo tři krále byste v nich hledali marně. Jedná se o takzvané betlémy velikonoční neboli postní. I ty dříve zdobily řadu domácností, dnes se ale prakticky nevyskytují.
„Nemělo by se tomu říkat betlém, protože biblický děj se odehrává v Jeruzalémě. Ale označení zůstalo, zřejmě proto, že stavba navazovala na betlém vánoční, tříkrálový, případně hromniční a je využit stejný způsob zobrazení děje pomocí figurek zapíchaných v mechu na stejné spodní konstrukci,“ říká ústecký betlémář Ludvík Mátl.
Velikonoční verze betlémů se v řadě věcí liší od těch vánočních s narozeným Ježíškem v jesličkách.
Postní betlémy zachycují naopak největší drama v životě Kristově, mohou zobrazovat třeba poslední večeři, zradu Jidáše, zatčení Krista, křížovou cestu, samotné ukřižování nebo následné snímání z kříže a Velkou noc, tedy Vzkříšení Krista.
Zahraničí si betlémů považuje více
Za hranicemi jsou tyto betlémy rozšířenější. „V katolicky orientovaných zemích, například v Rakousku nebo v Bavorsku, kde je podstatně větší počet věřících než v Česku, jsou vydávány také vystřihovací postní betlémy.
Převládají v nich zejména jednotlivá zastavení křížové cesty se znázorněním Ježíšova utrpení a samotné Vzkříšení. Někdy se tam vyskytují i jiné související biblické výjevy. Je to obdoba u nás oblíbených vystřihovacích vánočních jesliček od známých českých malířů a ilustrátorů Josefa Lady, Mikoláše Alše nebo Vojtěcha Kubašty,“ vysvětluje Mátl.
V postních betlémech, které jsou ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí, se místní malíři soustředili především na scénu zatýkání Krista. V centru betléma na Olivetské hoře v Getsemanské zahradě s olivovníky klečí modlící se Kristus, jemuž anděl podává kalich útěchy.
Zrazující Jidáš s měšcem v ruce přivádí ozbrojené římské legionáře a biřice, kteří přicházejí zatknout Ježíše.Celou skupinu doprovázejí a podporují židovští velekněží a farizejové. Jednotlivé postavy mají v betlémském zpodobnění ustálená dobová oblečení a atributy. Děj se odehrává v noci – nechybí tedy světlonoši s pochodněmi.
V ústeckých postních betlémech je přírodní scenérie i stavby a ošacení figur vždy orientální, na rozdíl od ryze českého pojetí vánočních jesliček.
Jeden z nejzajímavějších muzejních postních betlémů s velkým počtem figur je skříňkový, namalovaný Jiřím Knapovským. Ten patří k nejvyhledávanějším tvůrcům betlémů.
„Jeho otec měl doma rozměrné betlémy, a to vánoční, tříkrálový, hromniční a postní od proslulého malíře 19. století Jarolíma Štantejského. Knapovský v tom prostředí vyrůstal a později i on vytvářel zdařilé a vylepšené repliky starých betlémů. Pro ústecké muzeum pro porovnání vytvořil sadu skříňkových betlémů všech čtyř typů,“ uvádí Mátl.
A kdy se postní betlémy vytratily? „Již na přelomu 19. a 20. století, tedy více než před sto lety, byly tyto betlémy spíše výjimečné. Měli je doma hlavně velcí příznivci betlémů a hluboce věřící. V pozdějším období je navíc někteří vlastníci již nestavěli každoročně.
Stavěl jsem jeden jako student asi v roce 1970 pro starší věřící ženu, která měla pěknou kopii historického betlému podle Štantejského, a domnívám se, že to byl v Ústí poslední velikonoční betlém stavěný v domácím prostředí,“ uzavírá Ludvík Mátl.
