Vede organizaci, která sdružuje spisovatele na východě Čech, sám však působí spíše jako muž devatera řemesel. Celým jeho dosavadním životem se však prolínají knihy a psaní. S ním začal poměrně brzy.
"Už v osmi letech jsem zkoušel psát. Ale první román Revolucionáři mi vyšel na gymnáziu, následně jsem napsal jeho pokračování, které ale nikdy nevyšlo. Na vysoké škole mne strhl bohémský život a začal jsem se zabývat více poezií, vydal jsem z tohoto období dvě básnické sbírky. Sbírka Partitura teď vyšla jako e-book v přepracované podobě," říká literát Lukáš Vavrečka.
Máte něco momentálně rozepsaného?
Mám připravenou jednu knihu do tisku, cyklus experimentálních detektivních příběhů Alibi na příští noc, to snad do konce roku vyjde, a rozepsaný román Hyperprostor.
Je ve vaší rodině nějaký spisovatel nebo umělec?
Co se týče známých osobností obecně, je otázka dohadů, zda mám něco společného z Hugem Vavrečkou, dědečkem Václava Havla, bylo by obtížné to vypátrat. Mezi příbuznými neexistuje povědomost, že by to byl někdo z přízně. Z matčiny strany ale pochází spisovatelka Hermína Franková, byla to sestřenice mojí prababičky. A příbuzný jsem i s českým lékařem a spisovatelem Otou Dubem.
Dal by se styl vašeho psaní připodobnit k nějakému slavnému spisovateli? Máte vzor?
Asi bych se viděl něco jako nová Virginie Woolfová, rád bych směřoval podobným směrem. Přijde mi, že jdu ve šlépějích Jiřího Kratochvila, který šel ve šlépějích Nabokova. K němu mám blízko a byl mi vždy velmi sympatický, tím jak psal jak dokázal čtenáře každou větou zaujmout. Dokonce jako svůj nickname používám nabokov.
Máte rozečtenou nějakou zajímavou knihu?
Nemám. Propadl jsem audiobookům, které poslouchám při práci. Baví mě, jak se text proměňuje do mluveného slova. Sám píšu tak, aby to znělo dobře, kdyby se to hlasitě předčítalo. Zde je odkaz na beatniky. Ginsberg psal tak, aby jeho verše byly jen tak dlouhé, aby je šlo přečíst jedním dechem.
Chcete své knihy předělat do audiopodoby?
Zatím jsem volně k poslechu předělal Partituru, existuje i audiobook první části Idealistického románu. Spolupracuji s herci z divadla Exil, ti mi knihy namlouvají. Na pokračování teď vycházejí Přípustné asymetrie. Sám jsem zatím svým hlasem nic nenačetl. Nerad bych se při tom dozvěděl, že šišlám a trpím logopedickými vadami.
FAKTALukáš Vavrečka Narozen: 1987 v Lounech. Dětství prožil v Humpolci. První román Revolucionáři mu vyšel již na gymnáziu. Od roku 2006 bydlí v Pardubicích. Vystudoval Kulturní dějiny se zaměřením na gender studies, momentálně studuje doktorské studium na Ústavu historických věd, obojí na Univerzitě Pardubice. Díla: Revolucionář (2005),Vyhnanec s křídly (2008), Idealistický román (2009), Partitura (2011), audiokniha Přípustné asymetrie (2013). Je šéfredaktorem východočeského literárního čtvrtletníku Partonyma. Živí se jako sazeč a designér knižní sazby. Od roku 2013 je předsedou Střediska východočeských spisovatelů. |
Najdete si čas na klavír?
Ano, hraju na něj stejně dlouhou dobu jako píšu. Příležitostně hraju po barech na piáno. Baví mě to a často tak ušetřím i za víno. Doprovázím hudebně také pardubické improvizační divadlo. Mrzí mě, že se už téměř nedostanu k fotografování.
Jak vás vnímají vaši studenti?
Studenti si stěžují, že jsem přísný, nepřístupný a že se mě báli. Zbytečně jsem se asi snažil vzbudit respekt, když jsem suploval svůj první seminář Literatury ve filmu.
Co se musí přihodit, aby se mladý člověk stal předsedou rozsáhlé spisovatelské organizace?
Bývalá předsedkyně Marcela Marboe mě oslovila s tím, že chce vystoupit z funkce a hledá někoho, kdo by ji nahradil. Někoho, kdo by do toho šel s energií, vizí a plánem dosavadní fungování změnit. Dát mu po deseti letech nový impulz, aby bylo znovu vidět. Nabídka mě zaujala, protože jsme v té době založili pardubický literární časopis Partonyma. Líbila se mi možnost spojit obě aktivity. Již nad třetím číslem Středisko převzalo záštitu a stal se z něho východočeský literární čtvrtletník.
