Pořád na něj tak trochu nahlížíte jako na NHL hráče. Klidně ji mohl dál hrát a rozšiřovat svou sbírku dosavadních 192 startů v dresu Columbusu, Colorada a naposledy Philadelphie. Jen by to bylo někde na pomezí třetího a čtvrtého útoku.
Lukáši Sedlákovi bude ale zhruba za dva měsíce dvaatřicet a zkrátka už chtěl víc. Sáhnout si na větší roli v týmu. Tak před dvěma lety v Americe sbalil kufry a vydal se do Pardubic.
Vydělal. Nejen, že se okamžitě stal tahounem místního Dynama, se kterým má již na kontě bronzovou a stříbrnou medaili, je jeho kapitánem a fanoušci jej milují. Je taky daleko víc na očích reprezentačním koučům, kteří jej nemohli opomenout v nominaci na letošní světový šampionát v Praze.
Všichni ví, jak dopadl. Lukáš Sedlák si mohl odškrtnout možná vůbec největší úspěch ve své kariéře. V exkluzivním rozhovoru pro iDNES Premium mluví o zlatu, oslavách na Staroměstském náměstí, ale taky popisuje svůj život v Česku i Americe, vztah k novinářům a nedávno prodělaný otřes mozku, který jej na dlouhou dobu vyřadil ze hry.
Lidi často o věcech tolik neví, ale stejně mají potřebu projevit svůj názor, to je špatně. Minimálně u těch, kteří mají nějaký vliv. Pokud mám x tisíc sledujících, nebo velkou základnu čtenářů, tak přece nemůžu říkat nějaké domněnky, které nejsou potvrzené.
