Už před jedenáctou hodinou dopoledne proto postávaly před sezemickým hřbitovem desítky lidí.
„Rechts schwenken!“ ozval se najednou zpoza zatáčky hlasitý a rázný rozkaz rakouského důstojníka. Jednotka několika vojáků vzápětí zatočila doprava, zastavila a následně vzdala poctu padlým vojákům. Ta zazněla z historických zbraní první světové války, zatímco velící císařský důstojník vzdával hold šavlí.
„Je to již pojedenácté, co tento pochod na počest padlých vojáků pořádáme. Během patnáctikilometrového pochodu se zastavíme u celkem sedmi památníků,“ uvedla tisková mluvčí Sezemic Majka Schillerová.
Od sezemického hřbitova se vojenská jednotka vydala na další pochod. Uniformovaní muži přitom nebyli sami, kdo chtěl na zasněžených cestách uctít mrtvé vojáky.
„Zkusíme s nimi jít také, snad to ujdeme,“ nechaly se slyšet dvě mladé účastnice pochodu, které na začátku cesty následovaly také další desítky příznivců včetně dětí.
Další zastávkou byl památník sezemického občana Karla Bezdíčka. Po prvním praporečníkovi české setniny Nazdar ve Francii je v Sezemicích pojmenovaná ulice. Právě tam svému bratrovi nechala zřídit památník Legionářská jednota Sezemice.
Bezdíček sloužil v císařské rakousko-uherské armádě coby vojín u 98. pěšího pluku. Následně se stejnou hodností vstoupil v srpnu roku 1914 do cizinecké legie. Padl o necelý rok později jako příslušník 1. pěšího pluku Československých legií ve Francii, kde je také v La Targette pohřben.
Za každým pomníkem se skrývá příběh
Od Bezdíčkova pomníku se skupina v uniformách, kterou tvořili lidé z Klubu přátel vojenské historie, vydala pěšky směrem na Lukovnu, Dražkov, Dříteč, Němčice, Kunětickou horu, Kunětice a zpět do Sezemic.
„Měli bychom si uvědomit, že za každým jménem na pomnících se skrývá lidský osud otce, bratra, syna nebo strýce. Ti statečně bojovali a položili své životy nejenom za císaře pána, ale hlavně za své blízké žijící ve vnitrozemí,“ dodala Šillerová.
Doboví vojáci u každého pomníku položili vzpomínkový věnec, květiny a na počest padlých vojáků zapálili svíčku.
