Příznivci honitby se sešli v 17 hodin u kapličky svaté Anny nad Anenským podjezdem. Trubači přivítali hlavního jezdce, jenž vede celou družinu, takzvaného mastera, a další účastníky, které doprovází smečka bíglů.
„Bude následovat simulace honu. Za masterem se vydají pronásledovatelé se smečkou psů. Od kaple svaté Anny vyjedou směrem k Vinici,“ popsal před akcí průběh obnoveného parforsního honu organizátor Jiří Hájek, který se rozhodl malou kapli opravit.
„Když jsem se dozvěděl, že historie kapličky je úzce spjata s parforsními hony, bylo mi jasné, že nemohu jen opravit stavbu, ale že bych se měl pokusit takříkajíc rekonstruovat i její historii,“ vysvětluje Hájek.
Kaplička, kterou se rozhodl opravit, prošla naposledy rekonstrukcí v roce 1908, pět let poté se v Pardubicích jel poslední parforsní hon.
Každý podzim se Pardubice stávaly místem, kde se scházela celá evropská šlechta. Prvořadým účelem nebyla štvanice na jelena, ale hlavně sportovní vyžití. Při samotném honu totiž museli jezdci zdolat řadu přírodních překážek.
PARFORSNÍ HONVýraz pochází z francouzského par force de chiens - silou psů. Byla to předem připravená štvanice, kdy šlechtická společnost na koních ve volném terénu sledovala jelena prchajícího před psí smečkou, s cílem ho zcela vyčerpat a zabít tesákem, nebo v pozdějších letech jen vyčerpat tak, že již nebyl schopný dalšího útěku. Pardubice byly střediskem parforsních honů za rakouské monarchie až do první světové války, protože zde byly zvláště příznivé podmínky. V kasárnách se střídaly různé jezdecké pluky, jejichž velitelé měli v jízdě na koni zalíbení. Honům nahrávala také přehledná rovinatá krajina s mnoha remízky, loukami, poli a mělkými mokřinami. Zdroj: Wikipedia |
