Hřebčín touží po double. Po krajině chce do UNESCO zapsat i výcvik koní

Když Krajina pro chov a výcvik starokladrubských koní pronikla v červenci 2019 mezi vyvolené a dostala se na Seznam světového kulturního dědictví, bylo to překvapení. Teď by kladrubský hřebčín rád překvapil znovu. Do UNESCO chce dostat i výcvik ceremoniálních kočárových starokladrubských koní.

„Jestli je to smělý plán na další zápis? Ano je. Ale my jsme v roce 2019 předvedli v Kladrubech jedenáct čtyřspřeží, letos dvacet dvojspřeží, neznáme jiný hřebčín, který by byl schopen tohle ukázat,“ řekl ředitel Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem Jiří Machek.

Když hřebčín společně s dotčenými ministerstvy a památkáři připravoval přihlášku pro krajinu, sešla se skupina odborníků z různých oblastí. „Během našich zasedání zaznělo, že i nehmotný charakter toho, čím se hřebčín zabývá, má velký potenciál se o zápis pokoušet,“ řekl předseda Rady památky UNESCO a náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek.

Nehmotné bohatství z Česka v UNESCO

Slovácký verbuňk (2005)

Sokolnictví, Masopustní pochůzky na Hlinecku (oba 2010)

Jízda králů (2011)

Loutkářství (2016)

Modrotisk (2018)

Foukané vánoční ozdoby (2020)

Na první pohled by se mohlo zdát, že bude pro hřebčín jeho další usilování o druhý zápis výhodou, protože jeho zástupci vědí, co od nich komisaři budou chtít, neboť už jednou přihlášku sestavovali. Pravidla pro nominaci na Seznam nehmotného kulturního dědictví jsou ale jiná, a tak stojí uchazeči opět na začátku pomyslné startovní čáry.

Zatímco v prvním úspěšném případě připravoval hřebčín objemný projekt, nyní se bude muset omezit na vyplnění nominačního formuláře, který má jen několik stran.

„K tomu je třeba připravit film, který by krátce a jednoduše představil činnost, kterou chceme nechat zapsat,“ řekl Machek.

Scénář k filmu se začíná zvolna rýsovat. „Chceme jím vysvětlit, že výcvik starokladrubského koně trvá celý jeho život, a to ve třech etapách. Ta první zahrnuje narození koně až po dobu, kdy je odveden z hříbárny do výcvikové stáje, poté nastává druhá část, kdy od tří do čtyř let kůň absolvuje základní výcvik. Třetí etapa nenastane u všech koní, protože jsou třeba zařazeni do chovu nebo jsou prodáni. Vyšší stupeň výcviku znamená, že jsou koně dál připravováni pro soutěže spřežení nebo jako ceremoniální kůň, který je dodán například do dánských královských stájí,“ vysvětlil Machek.

V přihlášce chtějí Kladrubští zdůraznit i univerzálnost starokladrubských koní. Že je možné je nejen zapřahat do kočárů, ale také pod sedlo, a to na stejné kvalitativní úrovni.

„Není moc hřebčínů na světě, aby na vysoké úrovni probíhal výcvik jak pod sedlem, tak v tahu. Navíc tím, že jsme větší hřebčín, tak do výcviku přijde více koní. To má pak tu výhodu, že při výcviku se skupinová práce s nimi uplatní ve vícespřeží. Koně se znají, tím se uplatní jejich snášenlivost, která je důležitá, zejména když jsou v zápřeži hřebci,“ řekl Machek.

Dříve než v roce 2024 Česko ale žádnou nominaci vyslat nemůže, protože je samo členem rozhodujícího orgánu UNESCO. „Tady platí pravidlo: Rozhoduješ, nemůžeš kandidovat,“ řekl předseda pracovní skupiny k programu UNESCO Michal Beneš.

To nejcennější se skrývá v lidech

Když kladrubský hřebčín poprvé žádal o první zápis na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, oslovil Michala Beneše, který měl s přípravou většiny přihlášek zkušenosti. „Nejdřív přesvědčte mě,“ řekl zástupcům hřebčína a kraje, když zvažoval, zda pomůže připravit přihlášku. I tentokrát bude Beneš u přípravy druhé kladrubské nominace.

Není to příliš smělé, aby hřebčín podruhé žádal o druhý zápis do UNESCO?
Již staří Římané říkali Audaces fortuna iuvat. Odvážnému štěstí přeje. Kdo nic nezkusí, nezkazí.

Jak vidíte šance hřebčína?
To je těžké odhadnout, protože ta nominace mezi nemateriální dědictví je nesmírně obtížná. Bude to složité, protože metoda výcviku kočárových koní je zvláštní typ nemateriálního kulturního dědictví. Není to ani tanec, ani lidový obřad, ani tkaní koberců. Je to opravdu know how. Ale bude to obtížné nejen pro hřebčín, ale i pro hodnotitele. Myslím, že UNESCO se bude v systému mezinárodních hodnotitelů možná trochu těžko hledat, ale to už je jejich práce.

Možná, že by tato sólo kategorie, jakou výcvik asi je, mohla u hodnotitelů bodovat.
Výjimečné to svým způsobem je, ale je určitý precedens, neboť před časem navrhla Francie takzvaný koňský karusel, což je zvláštní prezentace slavnostní jízdy koní, ale je to něco úplně jiného než výcvik kočárových koní. Tam jde spíš o podívanou a atrakci, kdežto tady jde o práci s koněm k jeho užitkovému využití v tahu kočáru. Uvidíme. Nemohu dát ruku do ohně, ale na druhou stranu by to asi nikoho nebavilo, kdyby to bylo snadné a jednoduché. A hlavně by to nebyla pocta, když se to povede.

Připusťme, že hřebčín uspěje a dostane se mezi vyvolené. Může to hřebčín ještě nějak posunout? Už teď má nálepku UNESCO.
Zeptejte se nějakého šlechtice, když má titul barona, zda by ještě nechtěl být hrabětem. Neznám šlechtice, který by řekl ne. A to je i tento případ. Polabská krajina je památkou světového dědictví, patří mezi šlechtu mezi hmotnými světovými památkami, ale proč by nebyl ještě knížetem mezi světovými nemateriálními památkami.

V jaké fázi nyní přihláška je?
Na přihlášce se samozřejmě pracuje, zatím je na úrovni prvního rukopisu. Musí se pracovat především s lidmi z hřebčína. Oni jsou nositeli onoho nemateriálna. Ne ty budovy nebo management, ale ti, kteří ty koně cvičí. Oni si ho předávají. Nemateriální dědictví existuje jen v hlavách lidí. Bez toho to nejde. Kostel je kostel, ten tu zůstane, když lidstvo zemře, ale nemateriální dědictví umírá s člověkem. Toto bude velmi důležitý krok.

Když mohou Češi podávat přihlášku až v roce 2024, asi bude v čekárně hodně zájemců.
Nepochybně. V nemateriálním dědictví máme hodně želízek v ohni a některá z nich jsou skutečně velmi zajímavá a různorodá. Vícestátní nominaci s českou účastí má vorařství.

Víte už o nějakých konkurentech kladrubského hřebčína, kteří připravují svoji nominaci?
Samozřejmě o nich vím, ale nechci vyvolávat rozpaky, kdo má a nemá šanci. To říkat nebudu, to se nedělá. Nechci předjímat, co se v roce 2024 stane, nechci nikoho zklamat, ranit a cpát dopředu. Důležité je, že je tady lidský um, znalost, která je součástí našeho nemateriálního dědictví, která přežila tři sta čtyři sta let vzdor všem peripetiím a době a předává se z generace na generaci a nemá žádnou oporu v kamenech a cihlách, ale jen v hlavách a srdcích lidí. Pokud se podaří dostat výcvik do UNESCO, bude to ohromné pohlazení pro místní lidi z Kladrub Selmic. To nejsou žádní krasoduchové, za to mohou tito rodáci.

Je vůbec někdo, kdo se může chlubit dvěma zápisy?
Pokud vím, tak ne. Ale je obecná tendence v UNESCO, aby úmluvy, které existují a týkají se kulturního dědictví, tedy zejména Úmluva o světovém hmotném dědictví a Úmluva o nemateriálním dědictví lidstva, spolupracovaly. V tomto směru je přihláška výcviku koní do UNESCO zajímavý nápad.