Památku obětí železničního neštěstí ze soboty 24. června 1995 si dnes v podvečer připomenou lidé jen pár stovek metrů od železniční zastávky v Krouně, na které měla řada lidí v osudný den vystupovat. U žulového pomníku s vytesanými jmény všech 19 mrtvých, z nichž nejmladšímu bylo 11 a nejstaršímu 58 let, bude čestnou stráž držet i jednotka sboru dobrovolných hasičů z Otradova, která u neštěstí zasahovala jako první.
 |
Přesně před třiceti lety se tamní hasiči na hřišti domlouvali na fotbalový turnaj, který se měl konat následující den. O apokalypse se dozvěděli od lidí z krajních domků, kteří krátce před šestou uslyšeli strašný hlomoz a skřípění železa.
„Nejhorší byla bezmoc. Místo křiku, který obyčejně u nehod bývá, jsme slyšeli jen ticho. Dobrovolné jednotky neměly takovou výbavu jako dnes. Žádnou hydrauliku na vyprošťování, jen sekyry a pajcry v Avii A30. Na tu dobu to byl standard, ale s takhle velkým neštěstím měli v té době co dělat i profesionální hasiči,“ vzpomíná tehdejší velitel otradovských hasičů Zdeněk Volf.
Vagony plné šrotu se vynořily ze zatáčky a zabíjely. Ona přežila |
Na záchranné akci se podílelo šest profesionálních a čtyři dobrovolné hasičské jednotky, pět stanic rychlé zdravotní pomoci a pět vrtulníků letecké záchranné služby. Rozsah nehody byl tak obrovský, že byla na pomoc přivolána i jednotka praporu rychlého nasazení.
Z míry devastace, kterou dokumentují dobové fotografie, dodnes mrazí. Nákladní vagon se po nárazu vklínil mezi střechu a podvozek motorového vozu a zničil jej až po zadní dveře. Doslova jej skalpoval.
Pohled na tolik mrtvých těl otřásl i zkušenými záchranáři, kteří vlastně neměli téměř komu pomáhat. „Vylezl jsem z vrtulníku a rozklepaly se mi nohy. Resuscitovat nebo křísit se nedal nikdo. Selekce byla jednoznačná – buď mrtvý, nebo živý, který měl ještě šanci,“ řekl tehdy pro MF DNES záchranář královéhradecké letecké služby Miroslav Gušnír.
Proti motoráku se řítilo 123 tun nákladu
Na místě zahynulo 18 lidí, další cestující zemřel po převozu do nemocnice v Poličce. Neštěstí měla na svědomí trojice železničářů, která v nedalekém Čachnově posunovala železniční vagony. Při posunu dostatečně nezajistili čtyři nákladní vagony. Když se daly vozy do pohybu, pokoušel se je jeden z posunovačů doběhnout a zatáhnout kolo brzdy alespoň u jednoho z rozjíždějícího se vagonu. Ale upadl a tři nákladní a jeden služební vagon o hmotnosti 123 tun se nezadržitelně řítily po trati, která má ke Krouně spád 21 promile.
Přeživší vlakového neštěstí u Krouny: O odškodné jsem musela bojovat |
Ludmila Stryková sloužila na zastávce Čachnov v osudný den jako výpravčí. „Pro ně to byl šok, když to zavinili. Přišli do dopravní kanceláře a vlakvedoucí začal koktat, než ze sebe vysoukal, co se stalo. Pamatuji si, že se lekli a najednou se rozprchli. Všichni totiž věděli, že zanedlouho pojede od Skutče na Poličku vlak,“ vzpomíná bývalá výpravčí. V duchu se modlila, aby vagony, které v klesání nabraly ohromnou rychlost, v obloucích u Krouny vykolejily.
Tragédii už nešlo zvrátit. V okamžiku srážky mohly jet vagony až 100kilometrovou rychlostí, zatímco motorák s 23 lidmi asi třicítkou. Ke střetu došlo bez varování. Strojvedoucí nemohl dělat nic. Řítící se vagony plné železného šrotu a dřeva zpozoroval v táhlém oblouku jen pár vteřin před havárií.
Železničáři už před nehodou pochybili
Za neštěstí byli potrestáni dva železničáři, kteří dostali u soudu nepodmíněné tresty v trvání šesti a půl a pěti let vězení. U jednoho z nich bylo ten den dokonce prokázáno požití alkoholu. Oba také nesměli na dráze několik let pracovat. V březnu 1997 pak Krajský soud v Hradci Králové zvýšil bývalému vlakvedoucímu trest na osm let odnětí svobody.
Žena žádá odškodnění pět milionů 20 let po tragédii na trati u Krouny |
Jedenapadesátiletý posunovač, kterému byl v den nehody prokázán alkohol v krvi, byl dokonce rok před nehodou obžalován, že s dalšími dvěma muži narazil na nádraží ve Svitavách lokomotivou do dvou vagonů, ze kterých vyletěli strojvedoucí a průvodčí. Oba se zranili. Další z obviněných byl za nehodu u Krouny pro nedbalostní delikt na dráze odsouzen již v 70. letech.
Krátce po nehodě získali pozůstalí každé z obětí 20 tisíc korun na výdaje spojené s pohřbem. Podle dřívějšího vyjádření Českých drah šlo navíc o zálohovou platbu, která se v případě dalších nákladů doplácela. Markéta Chotěnovská z Poličky, která je jednou ze čtyř žen, které železniční neštěstí přežily, před deseti lety žádala pět milionů korun jako odškodnění za újmu na zdraví. Soud jí odškodnění nakonec nepřiznal.
Největší železniční neštěstí v novodobé historii urychlilo nejen zavádění radiového spojení mezi stanicemi a vlaky na lokálních tratích, ale pomohlo zlepšit i vybavení hasičů.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
