Tajemným skalám u Proseče dal podle pověsti jméno rytíř Toulovec

Přírodní rezervace Toulovcovy maštale láká každoročně na procházky mezi skalními pískovcovými útvary. Soustavu skalnatých údolí vyhloubily pramenné toky a pobočky Novohradky.

Toulovcovy maštale | foto: Filip Chludil, iDNES.cz

Svahy údolí Novohradky tvoří pískovcové skalní stěny. Člení se na tisíci hektarech do věží a pilířů, výčnělků, rozsedlin nebo bloků. Pokud mají cestovatelé trpělivost, mohou zde zahlédnout vzácného mloka skvrnitého či najít unikátní kapraďorosty a mechy.

Roli lupiče přisoudily šlechtici až legendy

Vysvětlení podivného jména Toulovcovy maštale lze najít v pověstech: podle nich zde měl svůj tajný úkryt loupeživý rytíř Vavřinec Toulovec. Kdo to byl?

MAŠTALE

Přírodní rezervace Maštale byla zřízena vyhláškou Okresního úřadu Chrudim dne 1. prosince 1993 a zaujímá území v povodí horního toku Novohradky na rozmezí České tabule a Českomoravské vrchoviny. Nachází se na rozmezí okresu Chrudim a Svitavy. Zahrnuje Toulovcovy maštale, Městské maštale, Panský stůl, Kazatelnu, Dudychovu jeskyni a Betlém.

"Litomyšlský měšťan, snad erbovní. Vlastnil Mladočov a statky v Desné a Třemošné (dnes Sebranice). V letech 1407 - 1412 učinil velké nadání, zejména pro městský špitál, což bylo tehdejší sociálně zdravotní zařízení. Výnosy z jeho statků se staly prvním majetkem spravovaným obcí a základem pozdějšího městského panství. Litomyšl jich užívala až do 20. století. Vavřinec Toulovec zemřel v roce 1413 a byl slavnostně pochován v kostelíku při špitále. Nezvyklá a tajuplná dobročinnost ke světským účelům vytvořila v romantickém 19. století základ pro vznik pověsti, že Toulovec byl loupeživý rytíř, který ukrýval kořist na svém panství ve skalách na Budislavsku, v dnešních "Toulovcových maštalích", a že nadace ve stáří vlastně učinil pro klid a spásu své duše," uvádí internetové stránky Sdružení obcí Toulovcovy Maštale.

Kromě Maštalí je v kraji také Pivnice

Maštale ale nejsou jediným lákadlem, které by přitáhlo turisty do okolí Proseče.

O návštěvnost bojuje i Přírodní památka Pivnice s podobně malebně tvarovanými kaňony se skalními tunely, jeskyněmi a převisy.

Třicetipětihektarová Pivnice leží v okrese Chrudim mezi obcí Zderaz a místní částí obce Hluboká.

Toulovcovy Maštale se rozkládají severovýchodně od Proseče.

Dalším turistickým lákadlem regionu je Přírodní park údolí Krounky a Novohradky, který se rozkládá podél řek u Nových Hradů, Stříteže, Leštiny, Doubravice, Luže, Zdislavi, Lhoty u Skutče, Předhradí, Hněvětic a Miřetína. Celková rozloha parku s rozsáhlými loukami a lesy je přes 500 hektarů.

Kromě tělesného zápřahu v podobě chůze či jízdy na kole si na své přijdou i ti, co pátrají po slavných osobnostech. V Proseči například stojí v Zábořské ulici domek, kde žila spisovatelka Tereza Nováková. Spisovatelku rovněž připomíná Šiklův mlýn. Zde se odehrával děj jejího románu Děti čistého živého. Výhled umožní tři rozhledny. První dostala název Toulovcova rozhledna, pak přibyla Terezka, dvojici doplnila ještě Borůvka.

Stáří Proseče dokládá gotická kaple

Proseč, samotné centrum mikroregionu, vznikla postupně patrně kolem útulku pocestných při stezce od Chrudimi na Moravu, možná již ve druhé polovině 12. století nebo ve 13. století, bez zakládací listiny a bez jiných písemných dokladů nebo svědectví.

Za hmotný doklad stáří obce lze pokládat dodnes zachovanou kapli sv. Václava v katolickém kostele, která je stavěna v rané gotice. Husité však Proseč v dalším století vyplenili. Ta však byla znovu vybudována, nyní od kostela patrně převážně směrem k severu, podél kamenité cesty za východní stranou dnešního náměstí.

Roku 1580 kupuje panství, a tedy i Proseč, Mikuláš ze slavného rodu Lobkoviců. Po něm přechází na sestru Annu, provdanou za mocného rádce císaře Rudolfa II. Paula Sixta z Trautsonu z Rakouska, nositele řádu Zlatého rouna. Od roku 1719 nebo 1720 má Proseč svůj erb a trhy.