V lesích kolem Moravské Třebové se nyní rozhoduje, zda kůrovcová kalamita bude postupovat z Olomouckého kraje dál na západ. Převážně smrkové lesy jsou vysušené, a tudíž mohou být snadnou kořistí pro kůrovce. Zdravý strom brouka zalije mízou, a tak ho zahubí. Když ale mízu kvůli suchu nedokáže vytvořit, umírá.
„V Pardubickém kraji jsme na tom zatím poměrně dobře, nemáme tak velké problémy s kůrovcem, ale tlačí se to k nám z východu. Moravskotřebovsko je nárazníková zóna,“ uvedl vedoucí oddělení zemědělství krajského úřadu Martin Vlasák.
Jak na tom lesy na Moravskotřebovsku jsou, se v příštích měsících a letech ukáže.
„Záleží na lokalitě. Na osluněných suťových lokalitách je to vyschlé, mízotok omezený a stromy jsou náchylnější na napadení kůrovcem. Stav není optimální, směrem k Litomyšli je to lepší, spadlo tam o 200 milimetrů srážek víc a to už je znát,“ řekl tamní lesní správce Radislav Koráb z Lesů ČR.
Hned několik faktorů dává kůrovci šance na invazi. Nejde jen o sucho a zásoby podzemní vody, ale také o skladbu lesů. Více než polovina stromů v lesích kraje jsou smrky. Jejich zastoupení je mezi kraji čtvrté nejvyšší v zemi. Lesní odborník Aleš Erber tvrdí, že smrkové porosty ve výškách pod 400 metrů nad mořem, kde jsou nepůvodní dřevinou, nemají budoucnost.
„V ohrožení je s ohledem na nadmořskou výšku zhruba 50 až 80 tisíc hektarů smrkových porostů, což je téměř půlka všech lesů v kraji. Jejich zánik je jistý, jen nevíme, jak rychlý bude a s jakými dopady. Může to trvat dvacet roků, může se to stát během pěti let,“ řekl Erber.
Kalamitě lze částečně předejít, pokud vlastníci pozemků jsou rychlí a okamžitě napadené stromy s rezavým jehličím porazí a odvezou pryč. To se ale často neděje. V Pardubickém kraji vlastní nějakou část lesa dohromady bezmála dvacet tisíc lidí. Někteří se ale podle lesníků a úředníků o stav svého lesa moc nezajímají a na kalamitu nereagují.
„Sice je jako státní správa honíme, máme zákonné nástroje, ale musíme zahájit řízení, seznámit je s podklady, dávat opatření a podobně, takže čas hraje proti nám. Kůrovec nepočká, během pár týdnů vylétne a obsazuje další stromy,“ uvedl Vlasák.
Kůrovec se zpravidla přerojí
„Je to docela časté, protože vlastníci jsou na druhém konci republiky nebo žijí v cizím státě. Upozorníme je, že mají na svém pozemku kůrovcové ohnisko, ale když nereagují, musíme to předat státní správě. Je to zdlouhavé a kůrovec se zpravidla přerojí,“ uvedl Koráb.
Podle Erbera je jedinou šancí ovlivnit majitele lesů. „Klíčové je informovat vlastníky lesů, že se něco děje. Pokud se budou zajímat, včas přijdou k napadeným porostům a budou kácet v pravou chvíli, a ne až v okamžiku, kdy tam budou už jen souše,“ uvedl.
I když ale vlastníci chtějí napadené dřevo vytěžit, není to někdy snadné. V lesích není dost dělníků, kteří by stromy zlikvidovali. Na trhu je navíc hodně kůrovcového dříví a pily je už nechtějí brát. Pokud však vytěžené dřevo zůstane ležet v lesích, je to jako napsat kůrovcům do Jeseníků zvací dopis. Řešením může být zakládání takzvaných mokrých skládek. Když se totiž dřevo zavlažuje, nedegraduje a dá se prodat za pár měsíců, až se situace na trhu zlepší.
„Kraj může pomoci tak, že vytipuje lokality, kde by takové mokré skládky mohly vznikat. Ale je to spíše služba pro velké vlastníky lesů,“ řekl Vlasák.
