Student z České Třebové Martin Flegr napsal petici, která požaduje okamžité odstranění sochy na dopravním terminálu. Podle signatářů petice by mělo město vypsat nové výběrové řízení na sochaře, který vytvoří důstojnější památku staviteli železnic Pernerovi.
"Někteří moderní umělci nic jiného neumějí, proto dělají abstraktní umění. Některé sochy by měly vypadat tak, aby každý trouba věděl, koho zobrazují. Perner by měl vypadat jako Perner," říká Petr Kulda, architekt ze sousedního Ústí nad Orlicí, který petici podepsal. I on si myslí, že vůbec nejlepší by bylo sochu odstranit.
Zajímavé je, že petici nespustil nikdo ze starších obyvatel Třebové, které většinou odvážná socha pobuřuje, ale jednadvacetiletý student právnické fakulty Martin Flegr.
"Mám více možností než starší lidé, kteří proti soše protestují, tak jsem vytvořil petici na internetu. Kromě ní ale lidé mohou podepisovat i tištěné petiční archy," říká Flegr. A paradoxně dodává, že socha se mu vlastně líbí. "Ale nelíbí se mi, že to má být Perner. Nehodí se do veřejného prostoru. Je nedůstojná," říká Flegr.
Petice je úsměvná, říká starosta
Na elektronické petici je zatím jedenapadesát podpisů, kolik lidí podepsalo tištěné archy, doposud autor petice neví. Plánuje nasbírat asi dva tisíce hlasů a pak petici adresovat zastupitelům Třebové.
Starosta města Jaroslav Zedník říká, že petice je úsměvná. "Myslím, že jsme kulturní národ a jestli Třebová přežila sochu Sbratření, tak přežije i sochu Jana Pernera. Je otázka času, kdy si lidé najdou k soše vztah. Nebudeme přece zase odstraňovat sochy jen proto, že se nějaké skupině nelíbí," říká Zedník.
Zmiňované sousoší Sbratření od sochaře Karla Pokorného je v Třebové od roku 1951 a zachycuje objetí českého partyzána a vojáka Rudé armády. Stojí na stejném náměstí jako Perner.
Autor sochy Jana Pernera Jaromír Gargulák se nechce na téma petice bavit. "Lidí si vážím, ale petici může vymyslet každý desátý občan v tomhle státě. Nechci se vyjadřovat k něčemu, kde je podepsaných čtyřicet lidí z šestnáctitisícového města," říká Gargulák. A připomíná, že proti modernímu orloji na náměstí Svobody v Brně lidé také protestují.
Pernerovi by se socha líbila, říká zastánce Pešek
V komisi, která vybírala Pernerovu sochu ze čtyř návrhů, byl i starosta sousedního Ústí nad Orlicí Richard Pešek, který je sám výtvarník. "Jan Perner byl odvážný mladý muž. Myslím, že by se signatářům petice vysmál. Socha je přenádherná. Soutěž byla přepychově obsazená skvělými sochaři. Vybírali jsme podle našeho svědomí, aby socha byla moderní a důstojná. A takovou je," říká Pešek.
Že by socha stavitele železnic Pernera nijak neurazila, si myslí i architekt Přemysl Kokeš z Lanškrouna. "Myslím si, že ta socha má naopak jiskru a vtip. Mohla by být klidnější a méně fanfarónská, ale rozhodně není nedůstojná," říká Kokeš.
Ovšem právě architekt Kokeš a starosta Pešek zažívají dost podobnou kritiku za moderní náměstí se sochami Kociánka v Ústí nad Orlicí. Kokeš jako autor a Pešek jako starosta, který dílo prosadil. Pokud lidé v Ústí nad Orlicí volili i s ohledem na Kociánku, pak je rozčiluje pořádně: Peškova ODS prohrála volby a zvítězilo sdružení, jejíž členové Kociánku ostře kritizovali.
Otevírání Kociánky
Otevírání Kociánky
Zvoničku bych svařil za odpoledne, říká architekt
"Jak může někdo něco tak ošklivého ve svém městě připustit," píše o Kociánce na stránkách jejích odpůrců diskutérka Tereza.
"Kociánka je dopravní průšvih. Estetické hodnocení je druhotné. A ty sochy? Takovou zvoničku bych snad dokázal za odpoledne svařit taky," říká architekt Kulda z Ústí nad Orlicí.
Mluví o jedné ze soch Kociánky. Ta stojí u dětského hřiště a slouží jako zvonička. A kdo ji vytvořil? Opět Jaromír Gargulák.
Pešek namítá, že nejlepší odpovědí na kritiku Kociánky je to, že tam lidé chodí a tráví v moderně pojatém parkonáměstí svůj čas. A sochy?
"Jsou tam archetypální sochy. To znamená, že tatínek s maminkou tam mohou svým dětem ukazovat třeba sochu vajíčka, která symbolizuje základ zrodu. Rozpůlené jablíčko je zase symbol plodnosti. A pak tam je socha, na kterou jsem pyšný, protože jsem ji vymyslel: vytvořily ji děti ze speciální základní školy jako malou sošku inspirovanou africkým uměním. Dali jsme ji panu Gargulákovi, aby ji odlil ve velkém. A zvonička je další archetyp. Bývala na každém náměstí a oznamovala zprávy od špatných po dobré," říká Pešek.
Architekt Kokeš říká, že s odpůrci Kociánky již nic nenadělá. Bourat náměstí prý nepůjde. "V Lanškrouně i po osmi letech od přestavby náměstí Aloise Jiráska, kdy už tam jsou vzrostlé stromy, se stále objevují hlasy, které říkají, že je to hrozné," uvedl Kokeš.
