Pavel Severa ve svých 32 letech rozhodně neměl pověst poctivce. V roce 1992 oficiálně bydlel v Pardubicích, ale po pár zlodějinách vystřídal řadu míst pobytu, takže vlastně nikdo ani nevěděl, kde bydlí a kde ho hledat. A že těch, kdo ho sháněli, bylo více. Navíc nechyběl ani své ženě, kterou před časem opustil.
Těm, co se postarali o Severovo zmizení, proto jejich dílo mohlo připadat jako dokonalý zločin: nikdo ho nepostrádá a jeho tělo leží na místě, kde se náhodný nálezce dá zcela vyloučit. Jenomže osud tomu chtěl, že čtyři vraždící kumpáni měli neuvěřitelnou smůlu.
V první řadě si chtěli Severu podat majitelé družstva Commercium. Severa, ač jeden ze zakladatelů, odešel totiž z družstva s ostudou a dluhy. Což mu nebránilo v tom, aby se při nových jednáních jménem Commercia stále ještě neoháněl. S jakou „láskou“ na něj zbylí tři členové vzpomínali, snad není třeba zdůrazňovat.
Měl však novou obživu. Už v dubnu roku 1992 se vloupal do velkoskladu s cigaretami a alkoholem na pardubickém předměstí a snadnost zisku milionové kořisti se mu zalíbila. Při druhém pokusu měl být výnos ještě větší, třeba i za cenu likvidace nočního hlídače.
Severa měl totiž k dispozici nejen partu ostrých hochů, ale také spřátelenou osobu přímo ze skladu, ženu vedenou v policejních spisech jako Blážu. A právě u ní se začíná odvíjet příběh, který je koncem Severovy cesty životem.
Jakkoliv byla totiž Bláža svolná účastnit se Severových lumpáren, nelíbilo se to jejímu druhovi Ladislavu Hrušovi. Ten věděl o tom, jak Severa naštval zbylé členy družstva Commercium Libora Doležalíka, Václava Veselého a Martina Kalu, navíc i jemu dlužil nemalé peníze.
A tak vzal jednoho dne telefon a obvolal zbylé tři členy družstva: „Vím, co Severa chystá. Já vám ho pomůžu chytit a společně mu pak dáme za vyučenou.“
Snad měli skutečně v plánu ho jen postrašit a dát mu pár na pamětnou, aby si Severa uvědomil, že dluhy je třeba platit a okrádat společníky se nemá.
K vraždě pomohla traverza
Přesto však Hruša den před odplatou navštívil známého zámečníka a nechal si u něj uříznout kus traverzy s přivařenými oky, na které se daly uchytit svazovací šňůry.
Nadešel mrazivý čtvrteční večer, lov na dlužníka a podrazáka začal 3. prosince 1992. Severa snad i cosi tušil, svoje ostré hochy rozmístil v hospodách kolem skladu, který se chystal opět vykrást. Netušil však, že ho bývalí společníci z družstva neustále sledují a čekají jen na příležitost, jak se k němu dostat.
Bylo kolem 22. hodiny večer, když se Bláža se Severou konečně setkali v autě. Žena však najednou z ničeho nic z auta vystoupila, a než se Severa nadál, byl v dodávce obklopen Hrušou a třemi společníky z družstva.
Dodávka dojela do lesa blízko Prosíčka a začalo „dávání za vyučenou“. Tady však trestné výpravě nevycházelo vše podle plánů. Severa nejenže se nezalekl, ale ještě všem čtyřem vyhrožoval, jak si je podá, až ho pustí.
Podnikatele nejdříve svázali a zmlátili
Když ho přesvědčovali, aby splnil svoje závazky, zasypal je urážkami. „To si nedovolíte a já vám pak ukážu,“ slyšeli opakovaně. Pomlácený a krvácející Severa nakonec skončil připoutaný k nachystané traverze.
Podle soudu Hruša, Doležalík, Kala a Veselý vytáhli živé břemeno z auta a hodili je přes betonové zábradlí do vody. Severa byl v okamžiku popravy při plném vědomí. Oběť podle soudce musela prožívat trýznivá psychická muka.
Podle obžalovaných traverza se Severou spadla do vody nešťastnou náhodou. Soud jim ale neuvěřil.
Každopádně si byli mstitelé jisti, že se jim povedl dokonalý zločin. Severu nikdo nepostrádá, ví se o něm, že se dlouhodobě skrývá. A kdo by co hledal na dně sečské přehrady?
Kriminalisté našli tělo díky jinému případu
Pár dní po vraždě se ovšem na hladině přehrady objevilo tělo ze zcela jiného případu: hledaného podnikatele Stanislava Novotného. Pachatelé tohoto činu měli naprosto stejný nápad. Jenomže nebyli tak důslední jako vrazi Severy a nezatížili jej traverzou.
A policie se po nálezu Novotného těla samozřejmě jala prohlížet dno přehrady, zda nenajde vražednou zbraň. Našla ovšem jen svázaného Severu. Vyhledat a zjistit, kdo měl zájem na jeho smrti, už byla pro vyšetřovatele rutinní záležitost.
V září roku 1996 Vrchní soud v Praze definitivně potvrdil tresty 21 let odnětí svobody pro Doležalíka a Veselého, dvacet pro Kalu a devatenáct let kriminálu pro Hrušu.
