Obraz Vzpomínka na moře, odlitky dvou rukou, cínový reliéf, nástěnné hodiny a obraz Tygra za celkem 54 tisíc korun si v srpnu 2019 Michaela Tomanová převezla z Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí domů. Třebaže je vzápětí vrátila, podle rozhodnutí okresního soudu, s kterým se ztotožnili soudci pardubického krajského soudu, to byla krádež.
„Nebyl důvod, aby obžalovaná tyto věci z Rehabilitačního ústavu odvážela. Musela vědět, že jí nepatří,“ uvedla soudkyně Šárka Pfeiferová.
„Mrzí mne, že taková věc došla až sem. Neměla jsem v úmyslu cokoliv odcizit,“ uvedla Tomanová.
Za normálních okolností by taková věc pravděpodobně u soudu neskončila. Zaměstnavatel by Tomanovou nejspíše zdvořile upozornil, aby před odchodem z ústavu vrátila věci, které jí nepatří, a ona by je nepochybně přivezla zpět.
Jenže v Brandýse v roce 2019 situace normální nebyla. Tomanová v čele ústavu strávila dvacet let, řídila jej jako ředitelka a pracovala v něm i jako primářka.
V zimě 2019 ale hejtman Martin Netolický oznámil, že si na ni zaměstnanci stěžují, v ústavu panuje „neúnosné napětí“ a přiměl ji v březnu opustit funkci ředitelky. Tomanová ale za sebou bouchla dveřmi, bez vědomí kraje poslední den ve funkci zvedla zaměstnancům platy o deset procent.
Všechny věci odvezl manžel a syn
Tomanová pak byla kvůli psychickým problémům v pracovní neschopnosti. Poslední dějství sporů uvnitř ústavu začalo v neděli 18. srpna večer, kdy Tomanová nechala svého manžela a syna, aby odvezli všechny věci z její vyklizené kanceláře.
Vysvětlila to tím, že si je chtěla vytřídit a zároveň se snažila vyhnout setkání se zaměstnanci. Podle okresního soudu ale načasování stěhování vzbuzuje pochybnosti.
„Ačkoliv z pozice ředitelky ústavu obžalovaná odešla za poměrně dramatických okolností, přece jen jako osoba s určitou úrovní vystupování, odpovědností a zkušeností měla podle názoru soudu vystupovat transparentně, sebevědomě, na úrovni ředitelky s dvacetiletou historií a ne pokoutně jako nějaký psanec, jak se, bohužel, nakonec stalo,“ uvádí se v rozsudku.
Vedení ústavu vzápětí upozornilo policii, že si bývalá ředitelka odnesla věci, které jí nepatří. Nabídlo jí i záznamy z kamer.
Zatímco převoz elektroniky nebyl podle soudu v době, kdy byla Tomanová ještě zaměstnancem ústavu, na závadu, v případě uměleckých předmětů to bylo jiné. Tím, že je z ústavu odvezla, projevila podle soudu úmysl si je nechat.
Tomanová: Nikdo mě nevyzval věci vrátit
„Neměla jsem možnost tyto věci hned vrátit, nikdo mne nevyzval SMS ani telefonem,“ řekla Tomanová.
Podle obhájkyně Renaty Vesecké věděla, že umělecké předměty jsou evidované a že by bylo okamžitě zjištěno, že si je nechala. Tvrzení, že se pokusila o krádež, podle advokátky proto postrádá logiku.
„Viděla bych její jednání jako nedbalost, která pramenila z jejího psychického stavu. Věci vrátila ještě za trvání pracovního poměru,“ uvedla Vesecká.
Proti rozsudku může Tomanová prostřednictvím advokátky podat dovolání k Nejvyššímu soudu, které však nemá odkladný účinek. Rozsudek je nyní pravomocný.
