Socha sovětského vojáka a pionýrů na náměstí Republiky v centru Pardubic mnohé dráždí už roky. Snaha části politiků odstranit nepříliš umělecky kvalitní dílo se zvýšila po napadení Ukrajiny ze strany Ruska.
„Myslím, že ten památník tam neměl být nikdy. Nyní v souvislosti s tím, co se děje na Ukrajině, bychom měli vážně debatovat o jeho přestěhování na méně exponované místo,“ uvedl třeba zastupitel a poslanec za STAN Jiří Hájek, který rozvířil na radnici debatu o osudu díla.
Radní následně oslovili hned osm historiků a také znalců umění z celé republiky a požádali je o jejich odborný názor. Někteří z nich svá stanoviska prezentovali nejen písemně, ale také na semináři pro zastupitele města. Výsledek jejich rad není podle primátora Martina Charváta z hnutí ANO jednoznačný.
„Názory nezávislých odborníků byly pro mě osobně velmi důležité a přínosné. Zcela panovala shoda v tom, že spojovat odstranění Památníku osvobození se současnou ruskou agresí na Ukrajině je nesmysl,“ uvedl primátor Pardubic Charvát s tím, že vzhledem k tomu, že ani mezi odborníky nepanuje stoprocentní shoda na tom, jestli památník odstranit, přemístit, nebo jej ponechat tam, kde je, bude lepší s akcí počkat. „Nebylo by správné učinit nyní nahodilé a zbrklé rozhodnutí,“ dodal primátor.
Podle něj navíc není moc moudré otevírat politicky třaskavé téma před zářijovými komunálními volbami. „Odmítám, aby se toto velmi citlivé téma stalo populistickým bodem předvolební komunální kampaně,“ doplnil po semináři Charvát.
Představitelé odborné veřejnosti se sice neshodují v názoru, zda pomník přesunout, či ne, byť většina zastává názor, že by pomník měl zůstat na svém místě, jednotně však mezi nimi rezonuje názor, že je nesmyslné spojovat tuto problematiku se současnou politickou situací, tedy vpádem Ruska na Ukrajinu.
„Není-li jiného důvodu pro odstranění pomníku než důvody politické, pak by měl zůstat tam, kde je. Hrdé národy přijímají své dějiny tak, jak jsou, protože jsou to jejich dějiny. Slabé národy se za své dějiny stydí. Totalitní režimy se pokoušejí dějiny přepisovat podle politického zadání a s tím i ničit upomínky na minulost. Takto třeba mizely po roce 1939 pomníky Masaryka. Tak nebuďme jako oni,“ napsal například ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové Petr Grulich.
Dílo by bylo lepší na hřbitově, míní historik
Ten je tak v příkrém rozporu třeba s uznávaným pardubickým historikem Jiřím Kotykem. Podle něj mělo dílo zmizet z náměstí už dávno. „Město by mělo následovat příkladu Jaroměře na Náchodsku, kde zastupitelé odhlasovali odstranění sochy se stejným námětem,“ řekl Kotyk, který se naopak vůbec nerozpakuje dílo s nechutnou ruskou válkou na Ukrajině spojovat. „Zastávám tento názor od anexe Krymu v roce 2014. Uvidíme, zda k tomu bude před komunálními volbami politická vůle, politici se možná budou obávat, aby nepřišli o své levicové voliče,“ uvedl Kotyk.
Sousoší od akademického sochaře Josefa Malejovského bylo na náměstí Republiky odhaleno v roce 1957. První pokusy o jeho odstranění se datují už do roku 1968. Současní zastánci stěhování pomníku, který má status válečného hrobu, nabízí jeho přesun na městský hřbitov. „Navrhl jsem kompromis, aby mě někdo neobvinil, že chci ničit umění. Pomník má status válečného hrobu, bylo by logické ho umístit na městské hřbitovy, kde by snad konečně stál na správném místě,“ řekl Kotyk.
Pomník zobrazuje rudoarmějce, který má v ruce zbraň, a dívku se vztaženými pažemi, v nichž drží věnec. Na stranách jsou pionýři a drží tam stráž. Dílo odkazuje na konec II. světové války. Ovšem podle Kotyka sousoší nebylo odhaleno v květnu tak, aby oslavilo osvobození Pardubic Rudou armádou, ale až v listopadu roku 1957.
A podle Kotyka se akce konala v souvislosti s vpádem Sovětského svazu do Maďarska. Tehdy totiž uběhl rok od krvavého přepadení Budapešti, ve které jsou dodnes na některých domech patrné jizvy po ruských kulkách. Dílo podle Kotyka nemá ani výraznou uměleckou hodnotu. To dokazuje i fakt, že před časem ztratilo status památky.
„Totalitní režimy, nacisté a komunisté považovali náměstí Republiky za svůj kultovní prostor, kdybychom tam nechali všechny jejich pozůstalosti, vznikl by tam podivný skanzen,“ řekl Kotyk s tím, že na náměstí byla například před divadlem kdysi velká socha Vladimíra Iljiče Lenina. Svá díla tam měli i Němci ve 40. letech.
Socha prý brání pohledu na pardubický zámek
Druhý argument, proč by sousoší mělo zmizet, přidali před lety uznávaní architekti. Podle nich totiž nevhodně zakrývá výhled na pardubický zámek. „Problematický bod vidíme hlavně na náměstí Republiky, kde je výhled na zámek zakrytý a kde se lidé místo krásného panoramatu zámku dívají na umělecky problematický pomník,“ řekl v roce 2017 architekt pověřený změnami na zámku Petr Všetečka.
O přemístění kontroverzní sochy se uvažovalo již za minulého vedení města v době přípravy rekonstrukce Tyršových sadů. V původním projektu se dokonce předpokládalo, že se pomník Rudoarmějce přestěhuje jinam. A hledala se nová místa, v úvahu připadalo například Zborovské náměstí.
Proti přemístění se tehdy razantně postavila část veřejnosti, historiků a dobrým směrem se nevyvíjela ani jednání s dotčenými orgány pro památníky a válečné hroby. Z tohoto důvodu přemístění památníku padlo. Architekti ve zmíněné době ale odmítali politický nádech debaty. Podle nich jim šlo čistě o urbanistickou část problému.
„Ta socha není tak dobrá, aby utáhla takový prostor. Časem by se určitě formou architektonické soutěže nebo širší úvahy mělo říct, co tam má být. Teď v tom místě chybí průhled na zámek, a suverenita zámecké rezidence není tudíž zcela vyjádřena,“ řekl Všetečka s tím, že na dané téma očekává další debatu. Na tu skutečně nyní došlo.
„Já to vidím jako téma na další brainstorming. Začal bych tím, co tam chce město vyjádřit. Naproti je divadlo, kříží se tam dvě městské osy, ohýbá se silnice. Může se najít silné téma, které by bylo dobré vyjádřit horizontálním způsobem. Vždyť to nemusí být nutně socha,“ dodal Všetečka.
