Typické klepání a šplouchání vody, které k obilnému mlýnu kdysi neodmyslitelně patřilo, návštěvníci Veselého Kopce v posledních letech slýchají jen málokdy. Na vině je nedostatek vody v Dlouhém potoce, který napájí náhon zajišťující chod technických památek. Aby vodní kolo nebo lisovnu oleje nemusel naprázdno pohánět elektromotor, vznikne do příštího roku v blízkosti mlýna systém vodních nádrží s cyklickým koloběhem vody.
Jsou to čtyři roky, co zruční sekerníci na Veselém Kopci zrestaurovali vodní kolo obilného mlýna přeneseného na konci 70. let minulého století z Oldřetic u Skutče. Do provozuschopného stavu se podařilo uvést také olejnu, která byla do skanzenu přenesena z Damašku u Pusté Rybné a sloužila zejména pro lisování lněného oleje. Generální opravou prošla také mlýnice.
Voda však po většinu akcí technické památky ve skanzenu nepohání. Provoz náhonu totiž reguluje manipulační řád, který muzejníkům ukládá řadu podmínek, aby v potoce udrželi dostatek vody. Vypomoci proto musí historický elektromotor, který důmyslné soukolí a mechanické převody přenášející sílu vodního kola na mlecí kameny a další strojní zařízení alespoň naoko rozpohybuje.
Na Veselém Kopci roztočí mlýn a otevřou stodolu, poslední stavbu skanzenu |
„S tím, jak se mění klimatické podmínky, čím dál více bojujeme se slabým přírodním zdrojem vody. Přitékající voda z rybníka Dlouhý není naše, takže pokud na něm klesne hladina, tak se voda reguluje významným způsobem. Asi půl kilometru od mlýna je další stavidlo, a pokud by hrozilo, že by v potoce byl nedostatek vody, musíme náhon uzavřít a primárně vodu pouštět do potoka,“ řekla ředitelka Muzea v přírodě Vysočina Magda Křivanová a dodala, že na ukázkové mletí, chod varny povidel, stoupy na kroupy a k tomu ještě lisovny oleje nebylo dostatku vody naráz nikdy.
Pomůže i zachytávání dešťové vody
Odborníci proto připravili projekt, který většina lidí zná z různých kašen a umělých potůčků. Řešení spočívá v neustálé cirkulaci vody v uzavřeném systému, která je akumulována v podzemních nádržích. Případný úbytek vody doplní čerpaná podzemní voda.
Vodní mlýnPůvodní mlýn na Veselém Kopci vyhořel v roce 1909 a zachovány zůstaly pouze zbytky základového zdiva. Obnoven byl díky přenesení mlýna stejného typu a složení z Oldřetic u Skutče. K obnovenému mlýnu byla připojena také varna povidel a stupník na tříslo z Klešic u Heřmanova Městce. Veselokopecký mlýn patřil k malým mlýnům o jednom českém složení využívající energie drobného vodního toku. Přívod vody na mlýn je původním náhonem z potoka od rybníka Dlouhého. |
„Budeme honit vodu pořád dokola. Systém bude založen na podzemních nádržích, do kterých budeme zachytávat dešťovou vodu. Půjde o zpevněnou nádrž, která bude vyztužena, aby nedocházelo k průsaku a maximalizovalo se zadržování vody. Zároveň bude případná ztráta řešena dočerpáním podzemní vody z přilehlé studny za sekernickou dílnou. I tam jsme však limitováni, takže budeme spoléhat hlavně na zachycenou dešťovou vodu z objektu hájenky nad vodní nádrží,“ popsala Magda Křivanová již zahájenou stavbu vodního systému za zhruba čtyři miliony korun.
Technické památky by tak do budoucna mohly být v provozu mnohem častěji, než je tomu dnes, kdy se spouští primárně při hlavních programech nebo pro velké skupiny návštěvníků.
„Pevně věřím, že unikátní památky budeme moci pouštět častěji. Na druhou stranu zase není možné to nechat stabilně běžet. Pořád je to dřevo, které se opotřebovává a je trošku jiné, když ta technologie běží na prázdno, nebo naopak, když meleme mouku. A to opravdu nejsme schopni dělat každý den,“ nastínila ředitelka budoucí režim technických staveb na vodní pohon.
Jelikož historické technologie návštěvníky nejvíce zaujmou ve chvíli, kdy jsou v provozu a pohání je voda, budou se stavbaři snažit, aby systém mohl být v chodu už na příští návštěvnickou sezonu.
