Výjimečnou byla v tomto smyslu sobotní premiéra hry v pražském divadle A studio Rubín, jejíž inspirací se stal život Erwina Kukuczky. Ten žije už přes třicet let v Ústí nad Orlicí.
Dobře známý husitský farář, básník, prozaik, esejista, výtvarník, recitátor i překladatel má za sebou například zkušenosti hutníka, herce divadla Orfeus s životem ve stylu „beatníka“, zdravotníka, tiskaře, vydavatele samizdatu a další. A v posledním čtvrtstoletí i zkušenost ústeckého radního a zastupitele, donedávna i člena rady Českého rozhlasu.
Divadelní příběh je inspirovaný tvorbou i životním osudem této kulturní a duchovní osobnosti.
„Malého Ervínka odvezli do koncentračního tábora v Německu. S ním odvezli dalších 316 dětí, které byly určené k testování kojenecké výživy. Přežilo jich dvanáct. Mezi nimi i můj táta. Domů ke svému otci se mohl vrátit až po válce. Jeho maminka mezitím podlehla smrtelné nemoci. Byl doma, ale neuměl mluvit ani chodit a rozuměl jenom německy,“ zaznělo také při sobotní premiéře hry „Kukačka - Přesto zůstal člověkem“ v pražském divadle A studio Rubín.
Poté vstoupila do života malého chlapce vyrůstajícího v cípu Slezska u hranic se Slovenskem a Polskem macecha, která děti bila a týrala fyzicky i psychicky. Táta ho opustil, ve 13 letech zůstal sám.
Pak se dostal do Prahy, kde neměl zprvu ani peníze ani kamarády ani kde bydlet. Tak se různým způsobem protloukal životem, měl blízko k undergroundu a když si Egon Bondy přečetl jeho básně, řekl mu: „Ervíne, vy to možná nevíte, ale vaše básně psal hluboce věřící člověk. Měl byste jít studovat teologii.“
Mimochodem - první osobní setkání legendy undergroundu Egona Bondyho a Václava Havla se později uskutečnilo právě díky Erwinu Kukuczkovi na faře v Hostinném a spis, který na něj StB zavedla, nesl název „Akce Kukačka“.
Uvedená Bondyho věta zazněla i při sobotním představení, kterému pro jeho téma mohl hrozit patos, ale bylo tomu naopak - diváci se při něm velmi bavili.
„Inscenace se nedá zaškatulkovat do nějakého žánru. Šli jsme po příběhu, snažili se vyhnout patosu i zlehčování, zbytečnému dramatizování, občas to byla pantomima, občas groteska, občas zpívánky, hlavně jsme chtěli, aby to mělo dynamiku. Pročetli jsme hodně literatury, a i když má můj táta podobný osud, otevřelo mně to nové dveře o té době a o myšlení,“ řekl režisér Ondřej Holba.
I přes připomínku drsného osudu bylo představení veselé
Výjimečnost představení spočívala i v tom, že jediným hercem byla dcera hlavní postavy divadelní koláže Anna Kukuczková, absolventka Vyšší odborné školy herecké. Bylo to zároveň její speciální magisterské představení oboru nonverbální divadlo na pražské AMU.
Vedle prvků klasické činohry, pantomimy, fyzického divadla, citací básní a povídek vstupovala do děje i osobními pohledy či spíše nadhledy - to vše vytvořilo sourodý celek. „I přesto, že je jeho osud strašně drsný, je ten příběh veselý, protože táta je veselý. A inscenace taky,“ řekla po představení Anna Kukuczková.
A divákům se její pojetí i provedení líbilo. „Jsem naměkko, kam to dotáhla, do budoucna bude velkou osobností naší divadelní scény. Ukázala, že je to úžasná komediantka v dobrém slova smyslu,“ řekl jeden z diváků - bývalý ústecký starosta Karel Škarka.
Svoji spokojenost neskrýval ani muž, který byl námětem umělecké koláže. „Byl to šok, když jsem si až na vstupence přečetl, že je to divadlo o mně a že se po padesáti letech vrátím do divadla Orfeus, později Rubín, ve kterém jsem začínal. Jsou to teď pro mě dojmy otce, který je rád, že dcera něco umí a že zužitkovala dvě herecké školy i taneční školu Evy Veverkové v Ústí nad Orlicí,“ řekl Erwin Kukuczka.
