Velmi pomalu se v úterý dopoledne ploužilo z Králík serpentinami na Dolní Hedeč nákladní auto. Nemělo však technickou závadu. Vezlo velmi speciální zásilku, u které by větší otřesy mohly znamenat velkou škodu. Restaurátoři totiž do kláštera vezli poslední várku osmi soch z vraclavského kostela, kde 40 let měly náhradní domov. Původně totiž byly vytvořeny pro osm kaplí lemujících poutní cestu na Horu Matky Boží u Králík.
Restaurátoři v čele s Vojtěchem Vernerem a jejich zdatnými pomocníky museli až 150 kilogramů vážící sochy připravit na bezpečnou cestu. A nemohli si dovolit nic podcenit.
 |
„Vejdeš se? Ještě kousek. Dobrý, dobrý,“ naviguje Vojtěch Verner s paleťákem v ruce kolegu, který sochu v nadživotní velikosti, obalenou v potravinové fólii, nasměrovává na speciální dřevěné ližiny položené na schodech z kostela. Po nich pak sochu pomalu sunou na hydraulické čelo nákladního auta, odkud je to už jen kousek do nákladového prostoru.
„Oni radši zmrzačí sebe než tu sochu,“ prohlásí s nadsázkou o opatrném přístupu restaurátorů řidič nákladního auta Milan Novák. Z Vraclavi jel s transportem už potřetí a sehranost celého týmu byla velmi dobře znát.
Až na samotnou dopravu si restaurátoři při manipulaci vystačili pouze se svýma rukama, bez mechanizace.
„Hlavní důvod je, že pracuji se skupinou velice citlivých kolegů, kteří jsou všichni velice šikovní, nedám na ně dopustit. Kdežto s jeřábem pracuje nějaký manipulant, který, ač může být stejně tak dobrý jako oni, pracuje s technikou, a tu neovlivníte. S ní se může stát cokoliv. Kolegům můžu důvěřovat stoprocentně,“ svěřil se Verner.
Převozu předcházela pečlivá příprava. Vlivem degradace bylo nutné zpevnit uvolněné části soch, připevnit je zpět, demontovat sokly a bezpečně vše zabalit. Sochy byly doslova jako v bavlnce.
Nejvíc se osvědčily matrace
„Aby nemohlo dojít k náhodnému doteku, tak jsme sochy změkčili nejdříve bublinkovou fólií, pak jsme je pokládali na matrace, aby se nemohly vůbec kývat. Nakonec jsme je přes spoustu změkčených materiálů připevnili k paletám,“ vysvětlil restaurátor přípravu před transportem.
Pak přišla na řadu matematika. Na základě rozměrů nákladové plochy kamionu bylo nutné vše naplánovat tak, aby se využil každý centimetr. „Když jsme vezli Krista na kříži, bylo to logisticky opravdu na centimetry. Nejvíce stresová byla asi samotná cesta, protože tu už z naší strany můžeme nejméně ovlivnit,“ řekl Verner.
Vše měli restaurátoři natolik promyšlené, že nakládka osmi rozměrných soch netrvala ani dvě hodiny.
Se sochami se přišel rozloučit také ředitel Krajského technického muzea, které mělo barokní areál od obce Vraclav ve správě. „Jsou to takové smíšené pocity. Je to na zamáčknutí slzy. Nevím, zda to má být slza štěstí, nebo smutku. Byly u nás čtyřicet let, vlastně celý můj profesní život ve vysokomýtském muzeu s nimi byl spojen,“ přiblížil vztah k sochám Jiří Junek.
Návrat po čtyřech desetiletích. Vzácné barokní sochy míří z Vraclavi zpět na Králicko |
„Jsou to nesmírně krásné sochy. Na druhou stranu naše muzeum se v posledních letech vydalo trošku jiným směrem. Má daleko blíž k technice. Koneckonců jsme krajským technickým muzeem, takže nám to už do té koncepce nezapadá. Proto těm sochám bude v místě, pro které byly vytvořeny, daleko lépe a uvidí je určitě více návštěvníků. Za sezonu je navštívilo kolem tisíce lidí, což na Hedeči bude minimálně desetinásobek,“ dodal Junek.
Plán na přesun soch vznikl už před lety. Dosavadní majitel soch, tedy Pardubický kraj, se na tom dohodl s Ministerstvem kultury, památkáři a duchovní správou v klášteře v Dolní Hedeči.
„Teprve nedávno se naskytly správné podmínky k jeho uskutečnění. Klášter dokončuje rozsáhlou rekonstrukci za pomoci evropských fondů, sochy tam budou v dobrých klimatických podmínkách a v bezpečí. Toto poutní místo má vysokou návštěvnost a sochy jsou spojeny s jeho historií,“ uvedl radní Pardubického kraje pro kulturu Roman Línek.
Sochy si budou moci brzy prohlédnout návštěvníci kláštera ještě letos v létě. „Chtěli bychom to udělat, co nejdříve to půjde, snad po posledním kontrolním dnu, který bude koncem srpna. Spolu s tím návštěvníci uvidí opravenou fasádu kostela a jeho věže již bez lešení a opravené střechy celého areálu,“ uvedl rektor duchovní správy poutního kostela v Králíkách Karel Moravec. Roční návštěvnost poutního místa na Hedeči byla v roce 2025 přes 60 tisíc lidí.
Klášter prochází obnovou z projektu IROP, který je financován ze 70 procent z prostředků Evropské unie a Pardubického kraje.
Vraclav chce barokní areál dál využívat
Po odvozu barokních soch do Králík chce obec Vraclav barokní areál postupně opravit a nově využít. Prioritou je lázeňská budova, u které chce začít se sanací vlhkého zdiva. První etapa vyjde na zhruba dva miliony korun, kompletní rekonstrukce může stát až kolem 40 milionů. V budově by v budoucnu mohly vzniknout ubytovací kapacity pro turisty a kavárna.
„Mohla by tam být nějaká kavárna jako obsluha pro hosty. Ten dům sloužil jako lázeňský dům minimálně v 18. a 19. století, takže by se tam trošku vrátil ten původní význam,“ řekl starosta Vraclavi Pavel Osinek.
Obec chce zároveň hledat nové využití pro kostel sv. Mikuláše. Po odvozu soch, které ve Vraclavi byly zhruba 40 let, zůstal jeho interiér prázdný. Podle starosty by mohl sloužit například ke svatebním obřadům, výstavám nebo koncertům.
