Oběma pomohly pracovnice pardubické Probační a mediační služby. Ty pomáhají nejen obětem trestných činů, ale i lidem vracejícím se z vězení do normálního života. A Jana jim pomoc částečně vrací. Třeba tím, že přišla do Pardubic na besedu s veřejností, aby představila svůj příběh.
Obrat u ní nastal před narozením dcery. Tehdy se rozhodla, že skončí s drogami. A vstříc jí vyšly pracovnice Probační a mediační služby. Doporučily jí neziskovou organizaci Romodrom, která jí pomáhá s oddlužením.
„Probační a mediační službu jsem navštěvovala před nástupem do vězení, její pracovnice mi pomohly psychicky se na vězení připravit. Hned po výkonu trestu jsem se jim zase hlásila. Důležité pro mě bylo, že mě neodsuzovaly za to, jaká jsem byla. Nyní k nim docházím jednou za měsíc. Já se na ně vždycky těším, mohu se u nich vypovídat, jsem za ně moc ráda,“ říká Jana, která má nejbližší příbuzné na Slovensku.
Drogy začala brát, když zemřel její otec. Tehdy jí sebrali syna, který skončil v dětském domově. Jana dál holdovala drogám a měla na svědomí i trestné činy. Pak však otěhotněla. „Těsně před porodem jsem si řekla, že s drogami musím skončit, protože jsem se bála, že mi odeberou i dcerku, až se narodí,“ přibližuje svůj životní příběh Jana.
Musela opustit dceru a jít do vězení
Jakkoli se tehdy rozhodla dát si svůj život do pořádku, lehké to rozhodně nebylo. Nejprve musela zvládnout svou drogovou závislost, pak porodit, opustit dcerku a nastoupit do vězení.
„Půl roku jsem byla ve Světlé nad Sázavou za zpronevěru a maření výkonu úředního rozhodnutí. Nejhorší byl pro mě nástup do vězení. Věděla jsem, že musím odejít od dcerky, to bylo strašně těžký,“ uvedla. Dívenku letos v lednu musela odevzdat dočasným pěstounům. Bylo sice možné vzít si ji do věznice s sebou, ovšem pokud chtěla jít rychleji z vězení pryč a žádat o podmíněné propuštění dřív, musela zůstat ve vězení bez dítěte. Pobyt za mřížemi ji obral o první krůčky svého dítěte a Jana pochopila, že bez svých dětí už nechce být.
„Nechápu lidi, kteří se vrací a vrací do vězení. Já už nechodím ani na červenou, jen na zelenou. Teď dělám všechno podle pravidel,“ říká Jana.
Když se v červnu vrátila z vězení, o dcerku požádala. Nejdříve si však musela najít práci a za dívenkou nejprve jen docházela. „Jsem šťastná, týden bydlíme v nájmu, konečně žiju jako člověk,“ říká Jana.
Po ukončení rodičovské dovolené na ni čeká pracovní místo, které má už domluvené. Zanedlouho také bude její rodina kompletní. Z dětského domova jí bude do péče vrácen její syn. Nikoho dalšího Jana nemá. „Paní Jana k nám dochází několik let, vidíme, jak si dokázala uspořádat život, jak žije pro své děti, byt si dokázala najít sama. Organizace, s nimiž spolupracujeme, jí pomohly sehnat oblečení na dcerku, když je nyní na rodičovské dovolené a peněz se nedostává, když je na všechno sama,“ popisuje vedoucí pardubického střediska Probační a mediační služby Karolína Jeníková.
Spolu s kolegyněmi má na starosti také dohled nad vybranými odsouzenými, kterým ho určí soud. Má také v evidenci ty, kterým jsou jako trest uloženy obecně prospěšné práce. Zabývá se i žádostmi vězňů o podmíněné propuštění.
Smírnou cestou se také jako mediátorka snaží o řešení ve sporech, při nichž došlo ke škodě nebo ublížení na zdraví.
