„Naši historii bychom si měli připomínat. V posledních letech bylo pozornost více pozornosti věnováno Lidicím, Ležáky zůstaly tak trochu v pozadí. Bylo by správné, aby prezident, ale i ostatní účastnili těchto pietních vzpomínek rovnoměrně nebo aspoň jeden rok na jednom místě, druhý na druhém,“ řekl Pavel před pietním kladením věnců u pomníku Knihy obětí.
Na vzpomínku na tragické události v Ležákách, která se zde každoročně koná, dorazily stovky lidí, kteří se přišli poklonit památce obětí ležácké tragédie. Na pietu dorazila v doprovodu své dcery i Jarmila Doleželová, která se jako jediná se svou sestrou dostala na převýchovu do Německa.
Dodnes nevím, proč si mě vybrali, říká poslední přeživší z Ležáků |
„To, že se tady prolínají cesty všech tří skupin, Anthropoid, Silver A, Silver B, by asi mělo být známo všem, protože je to asi nejznámější část našeho odboje ve druhé světové válce,“ dodal Pavel.
Osada Ležáky byla vypálená 24. června 1942. V době nacistické pomsty zde žilo 53 obyvatel. V Ležákách fungovala odbojová skupina Čenda, mezi jejími členy byl i nemístní občan Karel Kněz, vrchní četnický velitel z Vrbatova Kostelce. Pomáhali ukrývat paravýsadek Silver A ve složení Alfréd Bartoš, Jiří Potůček a Josef Valčík.
V nedalekém lomu Hluboká a v ležáckém Švandově mlýně schovával radista Potůček vysílačku Libuši, díky které se podařilo dostat informace vedoucí k plánování atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Anglie exilové vládě. Prvně ze mlýna radista Potůček vyslal depeši 15. ledna 1942.
Nejdříve nacisté postříleli ženy. V tu dobu už Ležáky hořely |
27. května se podařilo atentát uskutečnit a 4. června Heydrich umírá. Nacisté netušili, kdo za atentátem stát a zoufale hledali viníky. To se změnilo 16. června, kdy zradil parašutista Karel Čurda, který také udal paravýsadek Silver A.
24. června přišli nacisté do Ležáků. Zde shromáždili všechny obyvatele bez rozdílu, zda to byli muži, ženy nebo děti. Ještě téhož večera bylo 33 lidí v Pardubicích popraveno. Ostatní byli popraveni 2. července. Ze 13 ležáckých přežily pouze dvě dcery Šťulíkovy, které byly poslány na převýchovu do Německa. Ostatní byly popraveny v Chelmnu nad Nerem.
