Jedním z nich je Martin Vondra z Pardubic, který se narodil s lehkou mozkovou dysfunkcí. Na odborném učilišti v Hradci Králové se vyučil na kuchaře a je nyní rád, že se může věnovat svému řemeslu.
"Do práce jsem se moc těšil. Jsem rád, že se po půl roce zase vaří. Vymysleli jsme i nová jídla," říká dvaatřicetiletý kuchař, který bude hostům kavárny denně připravovat polévky, pomazánky nebo slané štrúdly.
Se zaměstnáním v běžném provozu už má svoji zkušenost, rok pracoval v kuchyni pardubické nemocnice. Přiznává ale, že sehnat si zaměstnání není jednoduché. "Je to dost těžké, když mám důchod," přiznává Vondra. Před nástupem do kavárny pracoval šest let v chráněné dílně.
"Rozdíl je veliký. V chráněné kavárně mi kolegové pomohou, podmínky jsou celkově mírnější než v běžném zaměstnání. Když něco potřebuju, dojdu si za vedoucím nebo provozním a oni mi poradí," vysvětluje Vondra výhody práce s asistencí.
Ambice najít si zaměstnání v běžné firmě zatím nemá. "Zatím mi to vyhovuje takové, jaké to je. V dnešní době je pro mě důležitá i jistota. Na jiném místě si člověk může vydělat víc peněz, ale zase ho mohou po chvíli vyhodit," říká mladý kuchař.
Kavárna se změnila na tajuplný ostrov
Chráněnou kavárnu Výměník otevřelo občanské sdružení poprvé před dvanácti lety. V listopadu loňského roku ji ale zavřelo, aby celá prošla rekonstrukcí. Hosté se v ní teď mají cítit, jako kdyby ztroskotali na tajuplném ostrově kapitána Nema nebo Robinsona Crusoe.
"Návštěvníkům jsme nově zpřístupnili i první patro, kde dřív byly prostory pro zaměstnance. Chceme, aby se tady hosté cítili příjemně, jako když přijdou k milované tetě," ukazuje vedoucí střediska Výměník Artem Vartanian místnost vybavenou originálními kusy nábytku.
Péče o postiženéObčanské sdružení Péče o duševní zdraví vzniklo před 17 lety v Pardubicích. Pomáhá lidem s vážnými duševními nemocemi, jako jsou třeba schizofrenie nebo maniodeprese. S klienty řeší sociální problémy, rozvíjí jejich praktické dovednosti nutné pro běžný život a pomáhá jim s hledáním zaměstnání. |
Do budoucna plánuje, že by se v prostoru v horním patře mohlo hrát i divadlo. "Chceme, aby byl prostor proměnlivý. Nábytek tedy máme od lidí vypůjčený. Když někdo řekne, že svoji židli bude potřebovat zpátky, odnese si ji a na její místo přijde nová," vysvětluje Vartanian fungování interiéru. S jeho vzhledem mu pomáhal scénograf a režisér Jan Komárek.
"Rekonstrukce trvala poměrně dlouho, protože vše probíhalo svépomocí. Práci na změně prostoru i úpravě nábytku dělali z většiny klienti a zaměstnanci sdružení," říká mluvčí Péče o duševní zdraví Leona Hovorková.
Kavárnu si v minulých letech zvykli navštěvovat nejenom lidé z Polabin, ale i studenti nedaleké univerzity a lidé z jiných organizací. "Studenti u nás pořádali třeba promoce, kolegové z dalších organizací si u nás udělali zase výstavy nebo valné hromady," popisuje Hovorková.
S kavárnou sousedí i chráněná dílna a obchod U Soba. Obchod zákazníkům nabízí výrobky hendikepovaných tvůrců. Zaměstnanci chráněné dílny zase přijímají zakázky na drobné opravy oblečení.
