Tříhodinový černobílý snímek Schindlerův seznam o zdejším rodákovi,
bonvivánovi, neúspěšném obchodníkovi a zachránci 1 200 Židů Oskaru Schindlerovi Svitavy v mnohém změnil.
Tehdejšímu vedení města a pracovníkům kina se podařilo zajistit, aby právě ve Svitavách byla předpremiéra filmu.
„S tehdejším starostou Brýdlem jsme jeli do tehdejšího Lucernafilmu na Národní třídě, který film v České republice jako jediný distribuoval. S Blankou Čuhelovou z muzea jsme to chtěli podchytit na ministerstvu kultury, ovšem k tehdejšímu ministrovi Tigridovi jsme se nedostali, a tak jsme šli na ministerstvo školství, kde nám pro změnu hned ukázali dveře ministra Pilipa,“ popisuje s úsměvem neodbytnost svitavské delegace Petr Mohr, který v 90. letech vedl tamní kino.
Film přivezl do Svitav šéf kina autem
Tehdy se však filmy do kin běžně rozvážely vlaky a s mimořádnou předpremiérou léta zažitý systém distribuce nepočítal.„Pro film jsem musel nakonec osobně autem do Prahy. Byly to tři nebo čtyři bedny 35mm filmu,“ vzpomíná Petr Mohr.
Do Svitav na předpremiéru filmu přijeli nejen zástupci světových médií, politici, ale i izraelský či německý velvyslanec nebo vrchní zemský rabín Karol Sidon. A promítalo se hned několikrát. První předpremiéra byla pro zvané. „Nikdy jsem už takovou atmosféru v kině nezažil. Diváci seděli nehnutě až do poslední vteřiny celého filmu. Zatleskali jsme a šli jsme mlčky se svěšenými hlavami ven,“ říká historik svitavského muzea Radoslav Fikejz.
Jméno svitavského rodáka Oskara Schindlera bylo poté v novinových článcích a televizních reportážích přetřásáno snad každý den také kvůli památníku, který byl nakonec odhalen v den předpremiéry naproti Schindlerově rodnému domu.
Už v roce 1993 se na svitavskou radnici obrátila organizace Ackermann-Gemeinde, která chtěla svitavskému rodákovi odhalit pamětní desku na rodném domě, což se kvůli nesouhlasu jeho majitelů nepovedlo. Pod svá křídla si ji nakonec vzala Nadace Josefa Plívy, která ji umístila ve vestibulu nadačního domu na náměstí Míru.
Tehdejší vedení města se však nevzdalo a stavbu památníku od architekta Svojanovského nakonec prosadilo. „Tímto počinem se neadoroval Oskar Schindler, ale jeho čin. I přes odpor levicově smýšlejících zastupitelů se podařilo záměr realizovat. Už na začátku bylo jasné, že se památník umístí naproti jeho rodnému domu,“ říká Fikejz.
Veřejnost přijala památník Schindlerovi velmi vlažně
Reportáže z města vysílaly všechny plošné televize v přímých vstupech, taková účast zahraničních televizních štábů se už poté nikdy neopakovala.
„Zájem o osudy Oskara Schindlera byl značný, objevily se však rozporuplné názory. Módou se stalo vyzvedávání Schindlerovy činnosti v abwehru a účelové zpochybňování reálných faktů ze strany KSČM a nacionalistické republikánské strany. Svitavská veřejnost přijala odhalení desky v roce 1994 velmi vlažně a objevily se i pokusy desku zhanobit,“ uvádí Radoslav Fikejz, který se Oskaru Schindlerovi věnoval ve své diplomové práci.
Oskar Schindler    Rozporuplná osobnost (narodil se 28. srpna 1908 ve Svitavách), agent německé špionážní služby abwehr, člen NSDAP, sukničkář a pijan, se pustil do dobrodružného podniku v roce 1944. Ve svých dílnách v polském Krakově zaměstnával Židy, z jejichž práce zbohatl. Právě v roce 1943 došlo v jeho smýšlení k obratu a Schindler začal podporovat židovský odboj v pracovním táboře v Plašově na krakovském předměstí. Využil korupčního prostředí nacistické správy a na podzim roku 1944, kdy měla být jeho továrna zavřena, investoval své jmění do převozu svých vězňů do pracovního tábora v Brněnci na Moravě. Tam, po dramatických peripetiích, se jeho téměř 1 200 vězňů dočkalo osvobození. Schindler koncem války uprchl do americké okupační zóny. Po válce bylo v totalitním Československu vedeno po uprchlém Schindlerovi pátrání pro válečné zločiny, ale v demokratickém světě byl oslavován jako zachránce. Stal se nositelem mnoha prestižních cen, žil z materiální pomoci zachráněných Židů, snažil se neúspěšně podnikat v Argentině a v SRN. Zemřel v roce 1974 a pohřben je na protestantském hřbitově na hoře Sion v Izraeli. Jako jediný nacista byl nazýván Spravedlivým mezi národy. Jeho příběh se stal známým v roce 1982 po vydání knihy australského spisovatele T. Keneallyho Schindler´s Ark. Podle románu natočil americký režisér Steven Spielberg film Schindlerův seznam (1993), který má na svém kontě sedm Oscarů. Zdroj: Městské muzeum a galerie Svitavy |
Česká předpremiéra filmu a odhalení památníku se nakonec staly velmi významnými událostmi pro celé město. Šlo hlavně o historickou reflexi, která po přerušené kontinuitě vrátila městu tvář. Dnes do svitavského muzea jezdí za Schindlerem ročně stovky lidí. Příběh svitavského rodáka a „jeho“ Židů představuje jedenáctým rokem expozice muzea ve Svitavách.
„Mám pocit, že za posledních 25 let, což je z historického hlediska jedna generace, se mění i naše vnímání Oskara Schindlera. Víme daleko více o holocaustu obecně, známe i více faktů o Schindlerovi. Musím i dodat, že Spielbergův film k těmto rozšířeným obzorům přispěl. Minimálně tím, že ukázal celou barevnou škálu dějin. Ač sám černobílý sdělil, že i v hrůze totality lze nacházet zajímavé osudy, které bourají historická klišé,“ říká o stále žijícím příběhu historik.
Nejtěžší je podle něj bojovat s předsudky. A těch bylo před dvaceti lety hlavně mezi Čechy více než dost. „Bylo zajímavé sledovat, že existují zásadní rozdíly mezi návštěvníky z Polska, Německa, USA, Japonska či z Izraele a mezi tuzemskými návštěvníky. Jako kdybychom my, Češi, měli v genech skepsi, nedůvěru. Míra skepse je odvislá od věku návštěvníka. To se se změnou generací zásadně mění,“ míní Radoslav Fikejz.
Podle svitavského historika už také asi nemůžeme čekat v bádání o Schindlerovi nějaký dramatický zvrat, protože počet přímých svědků událostí se zákonitě blíží nule. „Je sice možné, že někde ve světě leží nám zatím neznámé svědectví. Třeba někde v osobní korespondenci bývalých vězňů z Plašova či z Brněnce,“ dodává.
Že Schindlerův příběh stále oslovuje, svědčí i aukce jeho osobních věcí, která v těchto dnech probíhá v americkém Bostonu. Kromě jeho hodinek se draží také Schindlerův kompas, pero nebo sudetská pamětní medaile. Odhadovaná cena celého souboru předmětů je podle amerického listu The New York Times 25 tisíc dolarů. Aukční síň předměty získala z pozůstalosti Schindlerovy manželky Emilie, která zemřela v roce 2001.
