Tradiční soutěž v přejíždění lávky přes vodu na kole pořádali dobrovolní hasiči počtyřiadvacáté. A soutěžící tentokrát museli počítat s tím, že je ve větrném počasí čeká nepříjemná koupel.
"Hlavně člověk nesmí koukat pod sebe, ale dopředu, jako do budoucna," prozrazuje svoji taktiku šéf dobrovolných hasičů Tomáš Mareček a souká se z tepláků a mikiny. "Počítej, že se musíš naklonit proti větru," ozve se od zábradlí dobrá rada.
Ovšem Mareček v prvním kole nedojel po úzkém prkně dál než dva metry. Předsevzetí nedívat se pod sebe mu na lávce dlouho nevydrželo, a tak své účinkování ukončuje šipkou do vody. Ani desátý pokus stát se vítězem Licomělické lávky a navždy se zapsat do bílého sešitu vítězů Marečkovi nevyšel.
Jako třetí si vzal starý černý bicykl s velkými koly a značně mokrým sedlem po svých předchůdcích, kteří jej svými pokusy dokonale umyli, Milan Kučera. Mokré sedadlo ani nehodlal použít. Rychle se rozjel a celou trasu absolvoval v pedálech. Jeho čas byl rychlý, což se pravidlům nelíbí (cílem je totiž zdolat celou trasu co nejpomaleji), ale překonal lávku, takže mu rozhodčí započítali 23 metrů.
Někteří jezdci si na zrádné lávce vedli pozoruhodně dobře.
Většina pokusů zdolat Licomělickou lávku však skončila ve vodě.
"Proč jsem spěchal? Přece abych se nekoupal," usmíval se v cíli Kučera. Kromě Kučery zvládl přejet lávku ještě Marek Skalický.
Mezi těmito borci se poté rozhodovalo o vítězství v druhé jízdě, ale stala se věc, která se v historii Licomělické lávky snad ještě nepřihodila - oba mladíci totiž dokázali přejet lávku i podruhé. Nakonec tedy musel rozhodnout čas a ten měl pomalejší Skalický, takže se stal vítězem.
Mladík zvítězil i v druhé soutěži - přejezdu Licomělické lávky na trakaři - kde bodoval společně s Františkem Turkem mladším.
